Fan fictions world...


Povídka Petunie Evans

3. kapitola - Ve vlaku

14. října 2011 v 17:53 | Eliss
Ještě než Petunie vrazila do zdi, instinktivně zavřela oči a chytla se pevně vozíku. Žádný náraz se ale nekonal, ucítila jen kolem sebe podivný větrný vír. Když víření přestalo, otevřela oči. Naskytla se jí fantastická podívaná. Všude kolem bylo spousta rodin s dětmi, některé už z vlaku mávaly rodičům a pokusily se překřičet lomoz kolem. Sám vlak byl také úchvatný. Velká červená lokomotiva, která měla na svém prvním vagonu napsáno Bradavický expres. Usmívala se kolem sebe a sledovala houfy dětí valících se do vlaku. Sama se pokusila protlačit do jednoho z vagónů a brzy se jí to podařilo. Celá v úžasu procházela kolem spousty kupé a pokoušela se najít volné místo. Bylo až skoro úplně vzadu. Seděla v něm bloňďatá dívenka se sádelnatým růžolícím chlapcem. Tiše otevřela dveře. "Ahoj," pozdravila rozklepaným hlasem. "Máte tu volno?" Nerozhodně stála ve dveřích a zvědavě si je prohlížela. Chlapec měl černé vlasy a byl kulatější než se jí zdálo venku. Na sobě měl už hábit a pojídal cosi co vypadalo jako čokoláda. Dívenka byla už taktéž převlečená a zubila se na ni. "Ahoj. Jo, můžeš si k nám sednout. Máme tu volno." Petunie se vesele usmála posadila se vedle dívky a zvědavě si ji prohlížela. Měla oplácaný obličej, ale jinak byla štíhlounká. Její oči měly barvu smrkového dřeva. Petunie k ní natáhla ruku. "Já jsem Petunie. Petunie Evansová. A ty? " Děvče ruku přijalo. "Já jsem Rosemary Cleerwaterová a tohle je Vernon Dursley." Chlapec k nim zvedl oči a neurčitě zamumlal " ahoj" a opět se věnoval čokoládě. Byl od ní celý zapatlaný - Petunie měla co dělat aby nevyprskla smíchy. "Jak se těšíš do Bradavic?" zeptala se Rose. "Ale ano, těším se ale nevím co mě čeká." "Tak to jsme na tom stejně. Ale sestra mi vyprávěla, že je to zábava. Hlavně se musíš snažit. Ze začátku budeme dělat jen jednoduchá kouzla, ale pak už to bude zajímavější. Já se nejvíc těším na lektvary a na bylinkářství a co ty?" Rose byla opravdu upovídaná a Petuni na ni jen nechápavě zírala. "Copak tvá sestra je taky v Bradavicích?" Víš..." odmlčela se a zrudla jako řepa. "Já jsem porvé o Bradavicích slyšela minulý týden. U nás doma nikdo do Bradavic nechodí." "Vážně?" Rose se na ni usmála. "To jsi na tom jako tadyhle Vernon. Jeho rodiče taky nekouzlí. Víš, lidé kteří nekouzlí - říkáme jim mudlové - se o našem světě nesmí dozvědět. A když už tak jen ve zvláštních situacích. Dohlíží na to ministerstvo kouzel. Pokud se mudlové náhodou dozví o našem světě, musí jim vymazat paměť." Rose se na chvíli odmlčela a sledovala z okna pasoucí se krávy. Petunii šla z toho vššeho hlava kolem. Ministerstvo kouzel? Mudlové? Připadala si trochu hloupě, že nic neví o škole ani o světě, kam jedou. "A jak to v Bradavicích vlastně chodí?" zeptala se ostýchavě. Rosemary se znovu rozpovídala. Řekla jí všechno o zařazení do jednotlivých kolejí, o tom, že mimo školu je zakazáno používat kouzla, o tom co se budou ve škole učit a spoustu dalšího. Petunii už z toho začínala bolet hlava a byla ráda, když už konečně vlak s rachotem zastavil. Byli v Bradavicích.

2. kapitola - Nástupiště děvet a třičtvrtě

30. září 2011 v 13:06 | Eliss
Petunie, celá nedočkavá se těšila na prvního září. Zrovna včera jeli s maminkou do Londýna nakoupit do Příčné ulice vše potřebné. Největší radost ale měla z velké sovy sněžné, která nyní odpočívala v klícce. Rozhodla se jí říkat Betsy. Celé dny vykládala sestřičce, jak moc se do Bradavic těší, až z toho Lily bolela hlava a raději chodila ven s kamarády. A konečně se Petunie dočkala - bylo tu první září. Celá natěšená se hned ráno oblékla do svého hábitu, do ruky vzala hůlku a se smíchem jí šermovala sestřičce před nosem. "Přestaň!" křikla na ni Lily a celá se mračila. "Mamíí, proč nemůžu jet s Petunií, mamí!" Lily se dala do pláče. Maminka přiběhla a vzala Lily konejšivě do náručí. "Jsi ještě moc malá, zlatíčko. Neboj, určitě ti ten dopis taky pošlou. No nic, běžte do auta, musíme jet, ať to stihneme." Petunie vzala svou sovu, brašnu s těžkými knihami a nastoupila do auta. Lily si sedla vedle ní, ale stále se mračila. Cesta na nádraží se Petunii hrozně vlekla, znuděně koukala na louky s krávami a balíky sena. Konečně před sebou spatřila velkou budovu, kde postávaly a houkaly vlaky. Vzrušeně vyjekla a málem vyskočila z auta dřív, než tatínek stačil zastavit. "Tak, Petty, tady stojí, že máš projít mezi nástupišti devět a deset." Tatínek se zamračil a poškrábal se na hlavě. "Musíš se rozběhnout proti téhle přepážce." Zamračeně ukázal na kus zdiva o kousek dál. "Máme jít s tebou, zlatíčko?" Pyšně vypnula hruď. "Nemusíte, jsem už velká a zvládnu to sama." Tatínek se pousmál a pohladil ji po vlasech. "Ty jsi moje holčička, viď. Měj se hezky, a hlavně žádné průšvihy!" Zamrkal a políbil ji na tvář. Maminka se k ní s pláčem vrhla. "Maminko, no tak maminko, neplač já vám budu psát - úplně o všem!" Když ji konečně maminka pustila, přistoupila k ní mladší setřička. S roztomilým úsměvem ji objala a pak potřásla rukou. "Měj se hezky, Petty. Doufám, že za dva roky mě také vezmou do Bradavic! No i když..." Zrudla jako ředkvička. Vypadalo to opravdu velice zajímavě v kontrastu s jejími rudými vlasy. Naklonila se k sestře a pošeptala jí do ucha: "Vlastně ti trochu závidím!" Petunie na sestru vyjeveně pohlédla. Tohle jí Lily ještě nikdy neřekla. "Myslím že bys měla jít, ať nezmeškááš vlak", řekl moudře tatínek. Petunie rázně kývla, popadla vozík a statečně se rozběhla proti přepážce u nástupiště devět a třičtvrtě. Netušila, co ji čeká, ale říkala si, že to bude opravdová legrace.

1. kapitola - Dopis

18. září 2011 v 16:38 | Eliss
Petunie Evansová bydlela v Kviválkově v Zobí ulici. Byla to řada navlas stejných středních domů a upravených zahrádek. Petunie se pomalu probouzela. Zívla a posadila se na posteli. Byla to jedenáctiletá dívka. Kostnatému obličeji kralovaly velké šedé oči, které doplňovaly vlasy téměř stejného odstínu. Na sobě měla fialovou noční košili. Pohlédla na svou mladší sestřičku, která už byla také vzhůru. Byla stejně hubená jako Petunie,tím ale veškerá podobnost končila. Lily měla dlouhé rudé vlasy, zelené oči a kulaťoučký obličejík, který se nyní na Petunii vesele zubil. "Všechno nejlepší k narozeninám, Petty!" zašvitořila a vyskočila k sestře na postel a objala ji. "Díky," zamumlala a rozpačitě se na sestru usmála. "Koupila jsem ti dárek." Vtiskla Petunii do ruky malý balíček. Petunie balíček šťastně rozbalila. Bylo v něm docela malinké zrcátko po okrajích zdobené malými perličkami. Petunie si jej s úctou prohlížela. "To je krásné. Díky, Lily!" Lily se usmála a popadla sestru za ruku. "Pojď honem, maminka s tatínkem na tebe určitě už dole čekají s hromadou dárků." Ruku v ruce vyběhly ze schodů. Dole na ně už opravdu čekali rodiče a šťastně se usmívali. "Všechno nejlepší k narozeninám, zlato." Maminka Petunii objala a políbila ji na tvář. Tatínek se na ni usmíval a potřásl jí rukou. "Tyhle všechny dárečky jsou pro tebe." Petunie si teprve teď všimla hromady dárků na stole. Lily závistivě vykřikla. Petunie se šťastně dala do vybalování dárků. Dostala dvě nové panenky, nové kolo, lístky do kina a spoustu dalšího. Když byly všechny dárky vybaleny, Tatínek se k ní naklonil a podal jí malou obálku. "A nakonec ten největší dárek ze všech. Přišel dnes ráno." Petunie si dopis zvědavě vzala a přečetla si, komu je adresovaný. Stálo tam:
Slečna Petunie Evansová
Kvikálkov, Surrey. Zobí Ulice, v Kuchyni
A na druhé straně dopisu stálo:
Vítá Vás Bradavická kola čar a kouzel!
Petunie, celá zvědavá, dopis otevřela.
Vážená slečno Evansová! Oznamujeme vám tímto, že jste přijata na Bradavickou školu čar a kouzel. Seznam přiložených učebnic najdete v přiloženém listě. Očekáváme vaši sovu nejpozději 31. července. Školní rok začína 1. září. Tento den také vyjíždí Bradavický expres z nástupiště devět a třičtvrtě. Zbytek informací najdete na jízdence přiložené níže. S přáním pevného zdraví Minerva McGonnagalová.

Úvod

18. září 2011 v 16:06 | Eliss
Takže jsem se rozhodla, že když už na tenhle blog téměř nic nedávám, že tu budu alespoň psát povídku. Bude na téma Lily a Petunie Evansových - kdo viděl Harryho Pottera moc dobře ví o koho jde. Nečekejte že buddu nějak extra rychlá - vzhledem k tomu že jsem na internátě ji budu psát jen o víkendu. Ale budu se snažit. :) Máte se prostě na co těšit. :-)
 
 

Reklama