Fan fictions world...


Povídka Lily Evans

13. kapitola - Zamilovanost

17. března 2012 v 12:47 | Eliss
Brzy se po škole rozšířila zpráva, že Snape a Evansová spolu chodí. Lily donutila Severuse, aby o sebe začal trochu dbát, ostříhala mu jeho dlouhé vlasy na ježka a každý den ho vyhnala do sprchy. Brzy přišli prázdniny, Lily oslavila patnáctiny. Prožila krásné prázdniny se Severusem. Každý den spolu trávili na kraji lesa, povídali si, snili a mazlili se. Krásné prázdniny ale skončili a oba měli nastoupit do pátého ročníku. Přijeli na nádraží, prošli přepážkou mezi nástupišti devět a deset a nastoupili do vlaku. Náhodou našli kupé, které bylo úplně prázdné a měli jej jen pro sebe. Nakoupili si spoustu cukroví, jídla a pití. Když se pořádně najedli, Lily si sedla se smíchem Severusovi na klín a začala ho líbat. Chvíli se jen tak objímali, když v tom je vyrušilo otevření dveří a hýkavý smích. Převrátila oči. Tušila, kdo tam bude. Když se otočila, zjistila, že ji její tušení nezklamalo. Stál tam Sirius, Petr a Remus v čele s Jamesem. "Ahoj, kamarádi drazí! Vidím, že tu máte romantiku, tak vás nebudeme rušit..." Pozorně si ji prohlížel a zastavil se očima na jejím hrudníku. "Koukám že jsi nám přes prázdniny dospěla. I když by jsi potřebovala kluka, který to dokáže ocenit, a ne to tíntítko, kterému sedíš na klíně." Ostatní jeho kamarádi vypukli v bouřlivý smích. Lily seskočila ze Severusova klína a bojovně se proti němu postavila. "Máš problém, Pottere? Ještě jsme ani nepřijeli do školy a koleduješ si o průser... A tím pořádným klukem jsi myslel sebe? Ukaž mi holku, která s tebou bude chtít chodit a popřeju jí upřímnou soustrast." Uraženě se nafoukl. "Pojďte, odcházíme. A tebou si to holka vyřídím později." Zabouchli za sebou dveře. "Nechápu, proč se chová jako naprostý idiot." Severus si s povzdechem začal oblékat hábit. "Za chvíli budeme v Bradavicích, Lily. Měla by ses také obléci." "Jo, jasně." Oblékli se, nachystali si své obrovské kufry, a už vlak s prudkým skřípěním zastavil. Byli na místě. Ruku v ruce vyšli ven. Cestou potkali Emmu s Dannielle. "Ahoj, Lily. Užila sis prázdniny?" "Jo, jistě. A co ty, Emmo, měla jsi se fajn?" "No ano, byla jsem s babičkou ve Švýcarsku. To byste holky nevěřili, jak je tam krásně. No, moc se mi do školy nechtělo." Zatímco se bavili o prázdninách, prošli vstupní branou, pak do Vstupní chodby a odtud do Velké Síně. Nejprve měl ředitel každoroční proslov a pak se konečně začalo hodovat. Lily seděla vedle Emmy a Severuse. Když dojídala vepřové medailonky s opečenými bramborami, najednou do ní šťouchla Emma loktem. "Hele, Lily, nezdá se ti, že po mě James nějak kouká?" Zvedla oči. Seděl naproti ní a opravdu. Propichoval Emmu pohledem a arogantně se usmíval. "Hm," ukrojila kus vepřového, "možná chce s tebou chodit." Uchichtla se. "Myslíš? To bylo skvělé! Vždyť je to tak hezký kluk..." Lily vyprskla smíchy a zvedla se z lavice. "To bych ti tedy nedoporučovala. Je to arogantní pitomec. Dobrou noc, holky." Severus se zvedl také, aby doprovodil Lily do ložnice. Tam se políbili, popřáli si dobrou noc a odešel do své ložnice. Nemohla usnout, dlouho se převalovala, až nakonec po několika hodinách konečně usnula. Zdál se jí nějaký hrozný sen, protože se probudila s křikem a zpocená. Rozespale zamžourala. Holky už byly nejspíše na snídani, byla v ložnici sama. Zívla, oblékla se, umyla, vzala tašku s knihami a vydala se na snídani. Emma a Dannielle seděli vedle sebe a něčemu se smály. Přisedla si k nim. "Ahoj. Proč jste na mě ráno nepočkali?" Emma se rozesmála. "Promiň, nechtěli jsme tě budit a čekat se nám taky nechtělo, protože jsme měli hlad... Hádej, co je nového?" Lily se zamračila a začala si mazat chleba burákovým máslem. "Nevím, co se stalo?" "Měla jsi pravdu! James se mnou opravdu chtěl chodit! A já jsem mu řekla... Já mu řekla ano. No není to skvělé?" Zvedla ruce v dramatickém gestu, až jí krátké černé vlasy zvláštně vylétly nahoru. Lily vytřeštila oči. "Cože? Ty jsi se snad zbláznila! Vždyť se k sobě vůbec nehodíte... To je hrozné... Vždyť je to takový idiot." Emma vztekle práskla nožem. "Tak ti teda pěkně děkuju! Ty a Severus se k tobě taky nehodíte a říkala jsem něco? To si říkáš kamarádka? Jenom závidíš!" Lily zalapala po dechu. "Cože? Tak tohle jsi přehnala. Až se omluvíš, budu se s tebou bavit." "Severusi, jdeme na hodinu." Do jedné ruky vzala chleba, druhou popadla Severuse za hábit a uraženě odkráčela. "Co blázníš, Lily. Nech ji být, vždyť máme sami sebe ne?" Zkoumavě se na ni podíval. "Nebo je v tom něco jiného?" Nechápavě se na něj podívala. "Ne, proč?" Usmál se a vzal ji kolem pasu. "Jen se tak ptám, zlatíčko. Promiň. Myslím že bychom si měli pospíšit, bylinkářství nepočká." Hodina byla nekonečně dlouhá, za úkol od profesorky Prýtové dostali sekat na malé kousky kořínky lichořeřišnice. Lily se nedařilo, byla rozrušená, stále musela po očku pozorovat Jamese s Emmou, jak se spolu baví a jsou šťastní... Sama nevěděla, proč jí to tak vadí, přece jí to může být jedno, ať si dělají co chtějí... "Lily, nechceš pomoct nasekat ty kořínky? Sekáš je moc nahrubo, a tak..." Roztržitě sebou škubla, až srazila na zem misku s nasekanými kořeny. "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit... Není ti špatně, lásko? Jsi celá bílá..." "Ano, nějak mě rozbolela hlava. To bude v pořádku." Povzdechla si. Zbytek hodiny proseděla na židli, zatímco Severus, který byl rychlejší, nasekal na jemné kousky i její kořínky. Na konci hodiny jej zato objala a dala mu obrovský polibek na tvář. "No ne," zvolal ohromeně, "čím jsem si to zasloužil?" Letmo zahlédla Jamese, jak se na ni dívá a tváří se znechuceně. "Ty jsi tak hrozně moc hodný... Se vším mi pomůžeš a..." "To je v pořádku. Jsem tu pro tebe. Půjdeme na oběd, co říkáš, ať nám ještě něco zbyde." Zamračila se. "Já dnes na oběd nejdu. Zajdu si na ošetřovnu pro nějakou medicínu. Sejdeme se ve společenské místnosti, ano?" Pohladil ji po vlasech. "Nemám jít s tebou?" "Ne, jen si zajdi na oběd a klidně se najez. Kvůli mě si nedělej starosti." Usmál se. "Jak chceš. Doufám, že ti bude večer líp. Miluju tě." Unaveně se usmála. "Já tebe taky." Každý se tedy rozešli jiným směrem. Madame Pomfreyová nejprve Lily změřila teplotu a spráskla ruce. "Děvče, ty jen hoříš! Máš horečku... Měla bys tady zůstat přes noc..." "To nejde, madame Pomfreyová. Mám spoustu učení... Jen mi dejte nějaký prášek a já se vrátím na svou kolej." Madame něco nespokojeně mumlala, odběhla ale pro léky a podala je Lily. "Teď si půjdeš lehnout a vezmeš si jeden tenhle prášek. Kdyby tě ta hlava pořád ještě bolela, vezmi si další. Ale nejvíce tři za den, rozumíš?" "Jistě. Děkuji, madame." Vyskočila z lůžka dolů, a zamířila do společenské místnosti Nebelvíru.

12. kapitola - Milostný trojúhelník

7. března 2012 v 9:34 | Eliss
Když za tři dny pustili ty dva z ošetřovny, vůbec se spolu nebavili. Provrtávali se vzteklými pohledy a dělali si naschvály. Lily by přísahala, že na hodině lektvarů James sypal Severusovi do kotlíku něco, co tam rozhodně být nemělo. Když Severus sklidil za svůj lektvar kritiku, James se pobaveně šklebil. Lily se ani s jedním nebavila, oba se jí však snažili nadbíhat. James jí v bylinkářství i přes svou zlomenou ruku s frajerským úsměvem pomohl naloupat obrovskou hromadu zelených fazolek a Severus jí po obědě podstrčil omluvný dopis a Kolekci čokoládových pralinek pro zamilované. S rozpačitým úsměvem mu poděkovala a když se nesměle zeptal, jestli by s ním nechtěla zajít na piknik v komnatě Nejvyšší potřeby, neurčitě se zamračila a slíbila, že možná příjde. V dopise stálo: Milá Lily. Moc se Ti omlouvám za své chování. Opravdu mě to moc mrzí. Mám tě rád. S. Povzdechla si a dopis schovala do kapsy hábitu. Vlastně to není tak špatný nápad, jít na piknik, pomyslela si. Jako první šla ale do nebelvírské společenské místnosti, aby si odložila učebnice. Tam potkala Severuse, a když mu řekla, že s ním tedy na ten piknik půjde, byl radostí bez sebe. "To je skvělé, Lily. Mám opravdu radost. Koupil jsem minule v Prasinkách máslový ležák a spoustu cukroví... Tak půjdeme, co říkáš?" Když procházeli kolem učebny kouzelných formulí, potkali Jamese. Lily se snažila dělat, že ho nevidí, jenže... "Ahoj, Lily! Kampak vy dva vyrážíte?" "No... My se jdeme učit," špitla a dívala se do země. Celý se rozzářil. "To je skvělé, mohu se k vám připojit? Také bych se měl učit." Popadla Severuse za paži a šli dál. "Až jindy, Jamesi. Je to něco jako soukromá party!" Sledovala jeho ohromený výraz. Když byl James z dohledu, Severus se rozesmál. "To bylo vážně super, Lily. Je teď určitě vztekem bez sebe." Ocitli se před půlkruhem z tmavě hnědých cihel. Komnata Nejvyšší potřeby. "Dej mi ruku." Vytřeštil oči. "Dej mi ruku, Severusi, jinak se dovnitř nedostaneme." Lehce se usmála. Celý zrudl, ale váhavě spojil svou ruku s její. Měl ji studenou jako led, až se otřásla zimou. "Teď zavři oči," vyzvala jej a pevně stiskla víčka. Když je zase otevřela, na místě, kde ještě před chvílí byly cihly, nyní trůnily obrovské dubové dveře. Vydechla úlevou. Ruku v ruce nakráčeli dovnitř. Místnost byla poměrně velká pro dva lidi, kousek od dveří ležela velká růžová chlupatá deka, kolem byly zapálené svíčky a nachystané zlaté talíře. "Krása, co?" zazubila se na Severuse a posadila se k jednomu z talířů. Nervózně se posadil naproti ní a začal vytahovat z tašky dobroty. Když začali hodovat, začal: "Víš, chtěl jsem ti něco říct a je to docela důležité... Možná tě to překvapí, ale já myslím, že by jsi to měla vědět..." Zvedla k němu oči od rozjezené dýňové paštičky. "Ano?" Povzdechl si. "Víš, mám tě rád, ale tak nějak víc... No, zkrátka, asi jsem se do tebe... ehm, zamiloval..." Lily upadl zbytek paštičky na hábit a celý ho potřísnil. S otevřenými ústy na něj hleděla, zatímco pokračoval dál. "Známe se přeci dlouho a jsme dobří kamarádi a tak jsem myslel, jestli bys nechtěla něco víc, že bychom spolu třeba mohli chodit a..." "Tak počkej, Severusi. Ty to myslíš vážně? Po tom všem co se stalo..." "Omluvil jsem se. Potter je prostě pitomec, nezaslouží si, aby jsi byla jeho kamarádka. Prosím, dej mi šanci. Slibuju ti, že už se nebudu nikdy prát ani neudělám nic co by se ti nelíbilo. Mě na tobě zaleží..." Sklopil oči. "Tak zkusíme to spolu? Udělám co budeš chtít... Vážně." Na chvíli na něj zamyšleně koukala. Možná by to nebyl špatný nápad, přeci jen kdyby ho dokázala nějak změnit. Usmála se a přesunula se vedle něj. "Dobrá, Severusi, možná by to nebyl špatný nápad. Ale stanovíme si určitá pravidla."

11. kapitola - Láska a jiné strasti

15. listopadu 2011 v 19:50 | Eliss
"Severusi! Prosím, já..." Viděla jeho napůl zklamaný a napůl rozzuřený výraz. Byl bledší než obvykle, chvíli přemýšlel a pak s dupotem běžel po schodech dolů. James ztuhl, odstrčil Lily stranou a nemotorně vstal. "Jak se opovažuješ na ni sahat?!" zařval Severus a celý se třásl. Z hůlky, kterou držel, mu vylétl roj rudých jisker. Lily vyděšeně vykřikla. "Co tě to zajímá, srábku? Nevypadala, že by jí to kdovíjak vadilo... Je proto, že tebe si žádná holka nikdy v životě nevšimne, nemusíš hned..." PRÁSK! Severus vztekle namířil hůlkou na jedno z křesel, které se rozlétlo na tisíc malých kousků. "Však ona pozná, jaký jsi, Pottere... Líný a arogantní... Hlupák, co se jen vychloubá..." "DRŽ HUBU!" zařval James a zlostně se na Severuse vrnul a povalil jej na zem a začal do něj mlátit pěstmi. Vyděšená Lily honem použila štítové kouzlo, aby ty dva od sebe dostala. "To stačí. Oba se chováte jako malé děti. Abyste věděli, nemluvím s vámi." Mávnutím hůlky zrušila štítové kouzlo a uraženě odkráčela do své ložnice. "Počkej!" řval za ní James, ale ona se ani neotočila. V ložnici za sebou vztekle práskla dveřmi, až ji udivilo, že ta rána Emmu ani Dannielle nevzbudila. Svlékla si hábit, nedbale jej položila na židli a lehla si. Ani na nic nestačila pomyslet, a usnula tvrdým spánkem. Ráno ji vzbudily hlasy obou kamarádek. "...a prý mu málem zlomil nos... Musel je od sebe odtrhnout Artur Weasley, a prý i potom vypadali, jako by se nejradši navzájem uškrtili... A víš kvůli komu se prali? Prý to byla..." Lily se napřímila na posteli a odkašlala si. "Ahoj, holky!" Falešně se na ně usmála, ačkoli jí bylo do pláče. "Ahoj, Lily. Tak už jsi taky vzhůru? Nechceš jít s námi na snídani?" "Ne díky, myslím, že půjdu raději sama." V rychlosti na sebe navlékla hábit, strčila nějaké knihy do tašky a spěchala na snídani. Celou cestu měla pocit, že se na ni všichni dívají a šeptají si... Když došla do Velké Síně, Severus ani James tam ještě nebyli. Posadila se tedy vedle Artura Weaslyho, obtloustlého zrzavého chlapce, který také chodil do Nebelvíru. "Ahoj," pozdravila jej. "Ahoj, Lily. Slyšela jsi o tom, co se v noci stalo?" Nadzvihla obočí a tázavě se na Artura zadívala. "James a Severus se v noci poprali." Vytřeštila oči. "Musel jsem je od sebe odtrhnout, oba byli jako v transu..." Odkašlal si. "No a z toho, co jsem vyrozuměl, se prali kvůli tobě, Lily." Zatvářila se zděšeně. "Jsou oba na ošetřovně. Severus má vymknuté rameno a James zlomenou ruku a málem vyražený zub... Bylo to strašné, Lily... Křičeli něco v tom smyslu - jako kdo je do tebe víc zamilovaný a s kým se víc přátelíš no... Madame Pomfreyová říkala, že po obědě už budou mít povolené návštěvy. Nic mi do toho není, ale ty s některým z nich - ehm - chodíš?" Trhla sebou. "Ne Arture, samozřejmě že ne. Nechceš jít se mnou na hodinu? Myslím, že máme bylinkářství." Usmál se. "Jasně, moc rád." Samozřejmě už celá škola věděla, že se Potter a Snape poprali. Dokonce i většina tušila, kvůli komu se tak stalo... Lily na sobě viděla jejich zkoumavé pohledy, dokonce se jí i pár lidí zeptalo - stejně jako Artur - jestli s některým z nich něco má. Byla z toho všeho už dost vydeptaná - těšila se na oběd a na to, jak si zaleze do postele a pořádné si odpočine... Ale nic takového se nekonalo. Hned jak byla po jídle, přišla profesorka McGonnagallová. "Půjdete se mnou na ošetřovnu, musím s vámi a Potterem dořešit tu záležitost s vlkodlakem." Lily si povzdechla. Vůbec se jí za Jamesem nechtělo... "Paní profesorko já ale..." Profesorka ji rázně přerušila. "Je to důležité, Evansová. Nepočká to. Následujte mne, prosím." Vražedně na profesorku pohlédla, nic však neřekla a vyšla spolu s ní z Velké Síně směrem k ošetřovně. Oba leželi hned na kraji, James měl obvázanou ruku a Severus rameno v sádře. Oba vypadali velice zuboženě. "Tak, Pottere. Teď tu nejsem proto, abych řešila vaše milostné problémy." Lily cítila, jak začíná rudnout. Severus na ně zvědavě civěl. "Jsem tu proto, abyste mi objasnili tu záležitost s vlkodlakem." James jí všechno řekl. Když skončil, profesorka řekla: "Ředitel o tom byl informován. Vydal jistá nezbytná opatření. Chroptící Chýše byla prohledána, ale žádný vlkodlak tam nebyl. No, ještě se to vše prošetří a uvidíme, k jakému závěru se dojde. Zatím všechny studenty nabádám k opatrnosti. Myslím že už půjdu." S těmito slovy se zvedla, ještě jednou na ně přísně pohlédla a vyšla z místnosti. Lily si povzdechla a posadila se na jednu z volných postelí. "Proč jste se krucinál prali?" Přísně si je změřila. "Kvůli tobě, Lily," zasténal Severus. "Nemá na tebe co sahat..." "Buď zticha," zavrčel James. Zamračila se. "Příjdu za vámi zítra. Musím se učit na písemku. Doufám, že jste se zamysleli nad tím, co jste udělali. A co je pravdy na tom, že mě prý milujete? Oba dva?!" Severus se poškrábal na hlavě. "Víš, Lily, to... No, ehm... Jsme velcí kamarádi a..." Zakoktal se a najednou zmlkl. "Fajn." Vyskočila z postele. "Mějte se, jdu se učit." Rázným krokem vypochodovala z ošetřovny.

10. kapitola - Láska ve vzduchu

13. listopadu 2011 v 19:17 | Eliss
Jamese pustili z ošetřovny až za dva týdny. Každému, kdo byl ochotný ho poslouchat, vyprávěl: "Madame Pomfreyová říkala, že jsem přišel právě včas! Ještě pět minut a měl bych vyrážku na celý život..." Lily se teď s Jamesem moc nekamarádila, o to víc však byla kamarádka se Severusem. Snažila se Jamesovi vyhýbat, nevěděla, co si má o jeho vyznání lásky myslet. Se Severusem strávila nádherný den v Prasinkách. Navštívili spolu Chroptící chýši, Medový ráj a spoustu dalších obchůdků. Když se blížil čas odjezdu, rozhodli se ještě posedět u Jednooké čarodějnice a dát si máslový ležák. Zrovna popíjeli druhou sklenici, když dovnitř vpadla profesorka McGonnagallová a za sebou vlekla Siriuse Blacka a Jamese Pottera. Lily málem vyprskla máslový ležák na Severuse. Profesorka se posadila ke stolu vedle nich a vypadala velice rozhněvaně. Oba chlapci ji následovali a vypadali docela zkroušeně. "Tak," začala přísně. "Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že si vy dva chodíte po Prasinkách a přitom nemáte podepsaný souhlas od rodičů?" "No, paní profesorko, víte my jsme se sem - ehm, ani vlastně nevíme jak jsme se tu octli, viď, Siriusi." Sirius horlivě přikyvoval. V profesorčiných očích se zlobně blýsklo. "Jak myslíte, Pottere. Dávám vám oběma měsíc školního trestu. Zítra se budete hlásit u mě v kabinetu." Zavrtěla hlavou. "V životě jsem se s něčím takovým nesetkala. Teď tu počkáte a pojedete spolu s ostatními zpátky do Bradavic." Zvedla se. "Budu sedět támhle na kraji u toho stolku. Pokud se vydáte ke vchodu, uvidím vás." Když se profesorka vzdálila, začal James cosi Siriusovi šeptat a ukazoval přitom na Lily. Ta jen převrátila oči a dál se bavila se Severusem. "Jdou sem" sykl na ni najednou Severus a tvářil se, jako by ho bolelo břicho. Povzdechla si a ani se neotočila. "Ahoj, Evansová." Ohlédla se. James vypadal zase stejně nafoukaně jako vždy, všechna vina mu zmizela z tváře. "Posadíme se k vám, jestli nevadí... Nechce se nám sedět samotným u stolu a jak jste jistě oba slyšeli, nemůžeme jít ani ven. Vzhledem k tomu, že za chvíli se odjíždí, tak..." Odmlčel se, posadil se vedle Lily a pokynul Siriusovi, ať se posadí také. "Nechcete mi říct, jak jste se sem dostali? Projít přes Filche je téměř nemožné." James se samolibě usmál. "Přece ti neřeknu tajemství našeho úspěchu, Evansová. To by ho pak znali všichni..." Ušklíbla se a pohlédla na velké kouzelné hodiny u vchodu. "Myslím že bychom měli vyrazit. Je nejvyšší čas." Zaplatili máslový ležák a vyšli ven. Tam už čekala většina ostatních žáků, a čekali na profesorku McGonnagallovou, aby dala pokyn k nastoupení do karmínově červeného autobusu, který je měl odvézt do Bradavic. Už tu byla většina profesorského sboru, když James vykřikl: "Moje hůlka! Někde jsem ztratil hůlku!" Všichni se po něm otočili. "Proboha, Pottere, jak jste mohl ztratit hůlku? Nemůžeme už čekat, musíme jet!" "Já... Možná jsem ji nechal v Chroptící chýši..." Profesorka si povzdechla. "No dobrá Pottere, běžte ji s Blackem a Evansovou pohledat... Autobus by tu měl být zpátky do půl hodiny a my ostatní na vás počkáme v Bradavicích. Ale pospěšte si!" Všichni tři se rozutíkali po zasněženém vrcholku směrem k Chroptící chýši. Říkalo se, že je to nejstrašidelnější dům v celé Británii. Vesničané tam po nocích slýchávali tajemné zvuky. Lily píchalo v boku a z posledních sil doběhla oba chlapce. "Já dovnitř... nejdu," zasípala a držela se za břicho. James se zamračil. "No tak neblázni, Evansová." Zamrkal na ni. "Budu tě držet za ruku..." "O to nejde. Já jsem tam dnes už byla, jenže to bylo za světla." Otřásla se. "Po nocích tam prý straší..." "Dobrá," řekl James a nafoukl se jako páv. "Půjdu tam sám... Abyste věděli..." Vzal si od Siriuse hůlku a vydal se dovnitř. Byl tam sotva pět minut, když vyběhl ven, v ruce držel dvě hůlky, ve tváři výraz absolutního zděšení a řval jako blázen. "Utíkejte! Honem, utíkejte! JE TAM! VLKODLAK! Rychle pryč!" Lily se nenechala pobízet dvakrát. Nasadila své nejrychlejší tempo a běžela z kopce dolů. Sirus běžel hned za nimi a křičel na Jamese, ať mu hodí hůlku. Ten ho ovšem z nějakého podivného důvodu ignoroval a hnal se dolů jako splašený. "Už nemůžu..." Lily padla vyčerpaně na zem a snažila se popadnout dech. "Evansová!" James se otočil - a strnul. "Lily... Je - je přímo za tebou... Ani se nehni..." Vyděšeně zavřela oči, když za sebou slyšela táhlé zavytí. "Everte statum!" vykřikl náhle. Vlkodlak s bolestivým zavytím odlétl pár metrů stranou. Lily se roztřeseně postavila na nohy a společně s Jamesem se vydali na útěk. Doběhli před Jednookou čarodějnici, kde na ně již čekal autobus. Jakmile usedli na sedadla, uviděli skrz sklo Siriuse, běžíce k autobusu. Vypadal vyčerpaně a vyděšeně. Sotva vystoupal schody a došel k místu, kde usedli Lily s Jamesem. Sirius se nejdříve zastavil, aby se trošku uklidnil po šoku, jenž zažil. Dramaticky se nadechl a dal se do křiku: "TY IDIOTE! MŮŽEŠ MI ŘÍCT, PROČ JSI MI K SAKRU NEHODIL HŮLKU?!" James sebou polekaně škubl. "Já... Já jsem jen..." koktal vyděšeně. Lily se vedle nich pobaveně pochichtávala. "Dobrá. Nehádejte se. Můžeme být rádi, že jsme vyvázli se zdravou kůží. Spíš by mě zajímalo, co tam dělal ten vlkodlak. Měli bychom to nahlásit, přece není normální, aby po pozemcích školy běhali vlkodlaci...." Autobus se dal do pohybu a ujížděl směrem k Bradavicím. Sirius se rezignovaně posadil za ně. Když projížděli první zatáčkou, najednou se vedle autobusu kmitl velký temný stín. Všichni vyděšeně nadskočili. Sirius na moment zapomněl, že je vlastně naštvaný. "ÁÁÁ!" zařvali sborem a autobus se naklonil na bok. Lily chytla Jamese křečovitě za ruku a taktak, že nevypadla ze sedadla. "Uklidni se, Evansová, už jsme to projeli, ten vlkodlak už je pryč..." Vydechl. Choulila se mu v náručí a svými slzami mu máčela hábit. "Lily, neplač..." Jemně jí nadzvihl obličej a upřeně se zadíval do jejích nádherných zelených očí. Zcela automaticky jí začal utírat slzy. Náhle se napřímila, div, že jí nevypíchl oko. "Myslím že... No, jsme skoro v Bradavicích a já..." Pousmála se a zvedla se z Jamesova klína. "Děkuji ti, Pottere. Zachránil jsi mi život..." Nervózně došla ke dveřím. "Nemáš zač, Evansová..." "Jsme v Bradavicích!" zakřičel Sirius. James i Lily úplně zapomněli, že je tam ještě s nimi. Autobus se skřípěním zastavil a všichni tři rychle vyskočili z autobusu a utíkali k hlavní bráně. Rozhodli se zajít za profesorkou McGonnagallovou a říct jí příběh s vlkodlakem. Celé jejich vyprávění si poslechla se zasmušilým výrazem. "A jste si opravdu jistí, že to byl vlkodlak? To je opravdu vážné tvrzení. Musím to nahlásit řediteli." Všichni tři horlivě přikyvovali. Profesorka si povzdechla. "Dobrá, je spousta hodin. Běžte spát, dořešíme to zítra." Lily vyšla ze dveří jako první a hned si to namířila do nebelvírské veže. Nechtěla s Jamesem mluvit, bylo jí trapně za to, co se stalo v autobuse. Ale stejně... "Hej, Lily, počkej!" Povzdechla si a otočila se. Běžel k ní, celý uřícený... Nadzvihla obočí. "Ano, Pottere?" Zazubil se na ni. "Nechceš mi říkat křestním jménem, Lily? Možná je to poněkud nepraktické, ale..." Zasmála se. "Dobrá, Po... Totiž Jamesi..." "Fajn. Nechceš ještě chvíli posedět ve společenské místnosti? Můžeme si povídat, nebo se učit na ten test z Dějin čar a kouzel..." Když procházeli kolem portrétu jakéhosi tlustého mnicha, vzal ji zničehonic za ruku. "Lily, já ti musím něco říct. To, co jsem ti říkal tehdy před ošetřovnou, jsem myslel vážně." Vytřeštila na něj oči a ani se nesnažila ruku vytrhnout. "Já nevím co říct, Jamesi, víš..." Byl rudý až za ušima. Než došli k Buclaté dámě, nikdo nepromluvil, byli příliš pohroužení do svých myšlenek. "Fortuna major." Portrét se rozevřel a oba vstoupili ruku v ruce dovnitř. Posadili se do křesílka. James si Lily drze posadil na klín. "Nepřeháníš to trochu?" ušklíbla se. "Myslím že ne, Lily..." Objal ji kolem pasu a začal jemně líbat po tvářích... "Co ten test," zasténala a zavřela oči. Když je znovu otevřela, z hrdla se jí vydral výkřik. Na schodech stál Severus Snape a s otevřenými ústy na ně zíral.

9. kapitola - Začarovaný kruh

5. listopadu 2011 v 17:28 | Eliss
Další den Lily vstávala poměrně brzy. Měla dost špatnou náladu, hrozně ji mrzelo, co se včera stalo v knihovně... Emmma s Dannielle ještě spaly, takže se tiše oblékla do županu a sešla dolů do společenské místnosti. Severus už tam byl také, seděl v jednom z křesílek a něco horlivě čmáral na kus pergamenu. "Ahoj," pozdravila jej a obrovsky přitom zívla. "Ahoj, Lily," odpověděl a ani nezdvihl oči. Pomalu se přišourala ke stolku, za kterým seděl, a posadila se do dalšího křesílka. Pohlédla mu přes rameno a vytřeštila oči. Celé tři svitky pergamenu - a vše o žaberníku! Uviděl její výraz a rozesmál se. "Tak," řekl suše a napsal za posledním slovem tečku, "tvé pojednání o žaberníku. Psal jsem to skoro celou noc, popravdě řečeno jsem vůbec nespal... Je tam vše - účinky, jak a kde roste, s kterými bylinami jej nesmíš smíchat, aby nebyl jedovatý... No, jsem rád, že jsem ti mohl pomoct. Kde jsi včera vůbec byla?" Tázavě se na ni zadíval. Snažila se mu podívat přímo do očí. "Začetla jsem se do jedné tlusté knihy lektvarů..." Nervózně se zasmála. "Hledala jsem něco o nápojích lásky..." Zkoumavě se na zadíval. "Nápoje lásky? Proč jsi něco takového proboha hledala?" "To se neříká, Severusi. Řekněme že bych jej možná... Mohla jisté osobě namíchat." Nechápavě se zamračil. "No dobrá, Lily. Nechceš se jít převléknout? Můžeme jít na snídani." Souhlasila a běžela se převléknout, a za deset minut už seděli v liduprázdné Velké Síni a snídali obrovské domácí koláče a popíjeli lahodné ovocné mléko. Vesele si povídali o všem možném a Lily málem zapoměla na včerejší večer. Po snídani se spolu vydali do sklepení, kde měli mít dvouhodinovku lektvarů. Čekali ještě poměrně dlouhou dobu, než přišli ostatní žáci. Když viděla přicházet Jamese, rychle sklopila oči do své učebnice. Zamumlal témeř neslyšně "ahoj" a posadil se o lavici dál. Témeř celou hodinu se na něj ani nepodívala, stejně měla spoustu práce s namícháním zmenšovacího roztoku. Když se blížil konec hodiny, uslyšela za sebou obrovskou ránu. Vyděšeně se otočila. Jamesův kotlík explodoval, byl celý poprskaný a začaly mu naskakovat podivné zelené fleky. Profesor Křiklan málem upustil lahvičku se vzorkovým zmenšovacím roztokem. "Proboha Jamesi, co jste to prováděl? Určitě jste tam přidal víc sušených kořínků než bylo vhodné... Ach chlapče..." "Promiňte, pane profesore, dnes nejsem nějak ve své kůži." Fleky teď ještě víc zezelenaly, začínal vypadat jako obrovská hlávka zelí. "Vstaňte, drahý chlapče... Tak, opatrně..." Vypadal, že co nevidět omdlí. "Lily, buďte tak hodná, a odveďte Jamese na ošetřovnu. Nejsem si zcela jist, že by tam došel sám." Lehce se zamračila. "Proč já? Vždyť ale..." Její slova zanikla v rachotu ostatních žáků. Všichni vstávali z lavic a semkli se kolem profesora Křiklana aby viděli, co že se to Jamesovi vlastně stalo. Lily si povzdechla a vzala Jamese opatrně za paži. Musela jej za sebou úplně vláčet, vypadal, že je úplně mimo. Když se jí podařilo s ním dojít až na konec chodby, najednou se sesul na zem a málem se praštil o dřevěné obložení. Lily vyděšeně zaječela. "Jamesi?! Co je s tebou?" Malátně na ni pohlédl. "Já tě mám hrozně moc rád, Lily. Miluju tě..." Ach bože, pomyslela si, už mluví z cesty. "Jamesi, já hned příjdu, slyšíš? Zajdu pro madame Pomfreyovou a ta ti pomůže..." Když utíkala zběsile chodbou, ještě za ní křičel: "Lily? Neopouštěj mě, Lily!" V rekordním čase dorazila na ošetřovnu a vychrlila na madame Pomfreyovou, co se stalo. "Tak honem, děvče, doveď mě k němu." Madame Pomfreyová cestou mumlala něco o neschopných učitelích. James seděl na stejném místě, ani se nepohnul. "Božínku," lamentovala madame Pomfreyová. "Jaký jste to dělali lektvar?" "Zmenšovací roztok," odpověděla Lily. Madame Pomfreyová si povzdechla, vytáhla hůlku a zvedla Jamese do výše. "Odnesu ho na ošetřovnu. Nemusíš se bát zlatíčko, bude v pořádku. Můžeš se vrátit na hodinu." "Já bych raději byla s ním, jestli to nevadí." "Není to dobrý nápad. Jen jdi na hodinu. Můžeš se na něj přijít podívat po obědě." Lily se zamračila, nic však neřekla, otočila se na podpatku a pomalým krokem se vydala do učebny profesora Křiklana. Celý den se hrozně vlekl, Lily se už těšila na oběd. Potěšilo ji snad jen, že z bylinkářství dostala za výbornou. Severus se jí celý den vyptával, proč je tak smutná. Když mu konečně odpověděla, že je to kvůli Jamesovi, usmál se na ni a slíbil, že půjde na ošetřovnu taky. Ale neřekla mu tak úplně pravdu. Spíše ji trápilo to, jak řekl miluju tě... Lily sama sebe přesvědčovala, že je to nesmysl, byl přece otřesený, nevěděl, co mluví... Ale ve skrytu duše doufala, že by to mohla být pravda... Když do sebe v rychlosti náhazela oběd, počkala ještě na Severuse. Už se chtěli zvednout a jít, když se k nim posadil Jamesůs kamarád Sirius Black. "Ahoj, jdete se podívat za Jamesem? Půjdu s vámi, doufám, že je v pořádku..." "No dobrá," kývla Lily a tak se všichni tři vydali na ošetřovnu. Byla to velká místnost vymalovaná na bílo s dlouhými řadami postelí. James ležel až úplně vzadu, obličej měl celý namazaný nějakou mastí a bolestně skučel. "Přišli jste se podívat na umírajícího?" zasténal. Lily vyprskla. "Hele, Pottere, doufám že už ti je líp. A rozhodně nevypadáš na to, že bys umíral..." Všichni tři se posadili na židličky vedle postele. "Ty jsi přišla i se svým přítelem? Nazdar Siriusi, kamaráde... Podáte mi někdo prosím tu sklenici s vodou? Nemůžu se pro ni natáhnout..." "Ale Pottere no tak, přece máš ruce v pořádku ne? Podej si ji sám!" Zamračil se ni. Sirius zvedl oči a popadl sklenici. James se žíznivě napil. "Umřít žízní bys mě nechala!" zaskučel a hlava mu spadla na polštář. Rozesmála se. Chvíli jen tak potichu seděli, nikdo nic neříkal. "No," prolomila ticho Lily. "Myslím že bychom tě měli nechat odpočívat, Jamesi. Zítra za tebou zase příjdeme." Zvedla se ze židle, a oba chlapci učinili totéž. Když došla do své ložnice, připadala si hrozně vyčerpaná. Sotva lehla do postele, už spala...

8. kapitola - O několik let později...

4. listopadu 2011 v 21:07 | Eliss
Lily Evansová seděla v Nebelvírské společenské místnosti a zamyšleně hryzala svůj brk. Vypadala teď úplně jinak než před třemi lety. O velký kus povyrostla, notně se jí zvětšil hrudník - ale nejvíce se změnila v obličeji. Zkrásněla, a měla jemně vymodelované ženské rysy. Nyní se mračila, protože si lámala hlavu nad domácím úkolem z bylinkářství. Vedle ní seděl její přítel Severus Snape a bedlivě ji pozoroval. Ani on se moc nezměnil, téměř nevyrostl, měl pořád stejný bledý obličej a stejné dlouhé mastnoucí se vlasy. Lily si povzdechla a odhodila tužku na stůl. "Já to prostě nenapíšu, Severusi..." Jemně se pousmál, objal ji kolem ramen a povzbudivě řekl: "Ale samozřejmě že ten úkol dopíšeš, Lily. Vždyť pojednání o účincích žaberníku nemůže být tak těžké..." Pohlédl jí přes rameno na rozepsaný svitek pergamenu, zamračil se a vzal do ruky jednu z knih, která ležela na stole. Chvíli v ní usilovně listoval a pak se na Lily šťastně zazubil. "Dej sem ten pergamen, pomůžu ti to dopsat..." Povzdechla si. "Ach Severusi, ty jsi tak hodný..." Zčervenal jako řípa. "No... Nechceš jít do knihovny vrátit zbytek těhle knih? Já jen aby toho pak nebylo hodně..." Najednou vypadal nervózně. Rozesmála se. "Samozřejmě, že ty knihy zajdu vrátit..." Popadla velkou kupu knih a pádila do obrovské knihovny, kde se dalo najít téměř vše týkající se čar a kouzel. Knihovnice madam Pinceová si ji změřila zamračeným pohledem. "Vrátit knihy? Tak pozdě večer? Tak si pospěš, za chvíli se knihovna zavírá..." Jistě," špitla Lily, protáhla se kolem knihovnice a utíkala k nejbližšímu regálu. Zrovna dávala do regálu Jaké kouzelné rostliny si nejlépe zasadit na své zahrádce , když ji vyrušil ten dobře známý hlas. "Ahoj, Evansová. Máš už napsaný úkol do bylinkářství? Nějak si s ním nevím rady..." Pozorně si jej prohlédla. Vysoký, hubený, stejné černé neposedné vlasy, kulaté brýle, lehce arogantní výraz, i když teď vypadal podivně smutně... Přišel až k ní a opřel se o regál. "No víš... Napadlo mě, jestli bys mi třeba nechtěla s tím úkolem pomoct... Mám napsat pojednání o kořenokvětkách a nějak se nemůžu soustředit." Ušklíbla se. "Smím vědět důvod tvé nesoustředěnosti?" Zlehka se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha: "Jsi to ty, Evansová." Ohromeně na něj zírala. "Nedělej si ze mě šašky, Pottere, víš přece, že..." Nedořekla větu, protože... Zlehka ji políbil na rty. Měla pocit, jako by jí v srdci vypukl požár a pocítila oborvskou vlnu energie. Začala polibek vroucně opětovat, nemotorně zajela prsty do jeho ježatých vlasů a prohrábla je... Obejmul ji kolem boků a přimáčkl k sobě, jako by ji už nikdy nechtěl pustit, jako by byli vždycky nejlepšími přáteli... Snad by tam tak stáli a líbali se kdovíjak dlouho, když je vyrušilo zakašlání madam Pinceové a její rozhořčený křik. "Co to tady u všech svatých děláte?! Tohle je knihovna, a ne nějaké útočiště milenců!" James vyděšeně odskočil od Lily a byl ve velkých rozpacích. "No, víte, Evansová mi tu jen povídala zajímavé věci o kořenokvěktách, a tak nějak jsme..." "To stačí," přerušila jej madame Pinceová, "oba mazejte do svých ložnic nebo bude zle!" Zamračený pohled knihovnice je pronásledoval až ke dveřím. "No, Evansová, chtěl bych ti popřát hezkou noc a říct ti, že tě mám rád." Lily jen něco zamumlala a pádila do své ložnice. Nemohla si srovnat své myšlenky na to, co se před chvílí stalo... Uvědomila si, že je spousta hodin, že Severus už určitě spí a že nemá dopsané to pojednaní... Pokud to ovšem Severus stihl dopsat... Připadalo jí to všechno vůči nejlepšímu příteli nefér... Ten ji má rád ale co Potter? Ten se jen všude chlubí - a toho že by měla mít ráda? Určitě si z ní dělal jen legraci... Lily celou noc nemohla usnout, stále měla před očima jen jediný okamžik dne...

7. kapitola - Podzimní snění

28. října 2011 v 18:58 | Eliss
Od té doby byla s Jamesem kamarádka. Dokonce si oblíbila i jeho přátele - Petra, Siruse a nového chlapce, který byl zařazen také do Nebelvíru, jenže přišel skoro až v polovině listopadu - Remuse Lupina. Říkávalo se, že má nějakou tajemnou nemoc, nikdo o ní ale nic blížšího nevěděl. Severus byl stále její přítel, cítila však, že se jí podivně vzdaluje. Přímo nesnášel Jamese a jeho partu - od incidentu v říjnu se jim vyhýbal, jak jen mohl. Snažil se Lily vysvětlit, ať se s nimi tolik nekamarádí, ta se však jen mračila a říkala mu, že se James trochu změnil k lepšímu. Nebyla to tak úplně pravda - teď pro změnu znepříjemňoval život Nicolasi Sparksovi ze Zmijozelu - pokud měli společné hodiny, vždy po něm házel bomby hnojůvky nebo mu na hábit napsal pomocí kouzla nějaký vtipný text. James a jeho parta byla brzy známá po celé škole - nikdo neměl odvahu se jim postavit. Blížily se Vánoce - a s nimi prázdniny. Lily se těšila domů, pozvala k sobě na svátky Severuse. Nechtěla, aby si připadal odstrčený. Měl obrovskou radost a slíbil, že určitě příjde. A konečně nadešel den odjezdu. Lily seděla v kupé se Severusem a Petunií. Už byli skoro na místě, když k nim vpadl James se svým obrovským kufrem. "Ahoj, mí drazí přátelé! Mohu se připojit do vaší vznešené společnosti?" Petunie vytřeštila oči, Lily se rozesmála a Severus zrudl. "Posaď se Pottere a přestaň šaškovat. Jestli budeš vyrypovat, vyhodím tě na chodbu." Chvíli jen tak seděli a nic neříkali. "No," prolomila ticho Lily. "Nechtěli byste se vy dva usmířit? Je přece zbytečné, abyste se nesnášeli." James se zamračil. "Tohle po mě nechtěj, Evansová, čím bych se pak bavil?" Teď se pro změnu zase zamračila ona. "Tak hele, Pottere, jestli jsi nezapoměl, něco jsi mi slíbil..." "No dobrá, dobrá..." Mrkl na ni. "Ale jen že jsi to ty." Podíval se na ni tak zvláštně, v očích se mu odrážely podivné plamínky. Nedokázala popsat, co vidí... Raději od něj odtrhla oči. Zbytek cesty je bavil James svými historkami, Lily ale sotva poslouchala. Měla myšlenky úplně jinde...

6. kapitola - Halloween

27. října 2011 v 18:25 | Eliss
Září uteklo nečekaně rychle. Lily měla samé dobré známky, všechno ve škole ji bavilo. Nejvíce si ale oblíbila lektvary a profesora Křiklana. Pokud měla nějaký volný čas, trávila ho se Severusem nebo s Petunií. S tou si vytvořila báječný přátelský vztah víc než kdykoli jindy. O prázdninách se témeř neviděly, protože Petunie byla věčně u některé ze svých kamarádek. James Potter jí stále znepříjemňoval život - teď byl ještě namyšlenější, protože se dostal do nebelvírského famfrpálového družstva jako nejmladší hráč za posledních sto let. Kdykoli ho potkala někde na chodbě, křičel na ni: "Hej, Evansová, kde máš svého věrného přítelíčka? Šel si umýt vlasy?" nebo: "Kdy půjdeme na rande, zlato." Lily jej ignorovala, občas mu jen něco vtipného odpověděla. Dva dny před Halloweenem se procházely s Emmou po školních pozemcích a hledali nějaké vhodné místo, aby se mohli naučit na písemku z run. Nakonec se rozhodli pro starou košatou vrbu. V jejím stínu se pohodlně usadili a dali se do učení, když v tom... "Hej, vidíte toho srábka? Nevypadá vzhůru nohama ještě hůř než obvykle?" Okamžitě ten hlas poznala. Nemohl patřit nikomu jinému než... Otočila se. Asi dvacet metrů od nich visel vzhůru nohama ve vzduchu Severus Snape a James Potter na něj za povzbuzování svých přátel mířil hůlkou a vypadal velice pobaveně. Lily rozlobeně odhodila učebnici, vytáhla hůlku a běžela za nimi. Ve svém pobavení si ani nevšiml, že jde rovnou k němu. Zaregistroval to až ve chvíli, kdy mu hůlka vylétla z ruky. "Co to kruci..." Severus spadl na zem a pomalu se zvedal. James viděl naštvanou Lily a hned pochopil, že je zle. Zmateně se rozhlížel a hledal svou hůlku. "TY!" zařvala mu do ucha, až vyděšeně nadskočil. Stála přímo u něj a hůlkou mu mířila na prsa. "Ani se nehni, Pottere, nebo z tebe udělám vaječnou omeletu. Jak si vůbec můžeš něco takového dovolit?! Chováš se jako naprostý idiot!" Vyděšeně na ni zíral. "Uklidni se, Evansová. Byla to jen sranda..." "SRANDA?! Tomu říkáš sranda pověsit člověka hlavou dolů?" Pohlédla na Severuse. Byl bledší než obvykle a celý se třásl. "Severusi, vezmi prosím jeho hůlku a půjdeme společně za profesorkou McGonnagallovou. Uvidíme, jestli jí to bude také připadat legrační." Chvíli počkala, dokud Severus nenašel jeho hůlku, a vydali se směrem do školy. Cestou se jí pokusil vysvětlit, že to měl být žert, ona ho však neposlouchala. Dorazili do kabinetu profesorky McGonnagallové a Lily jí všechno popravdě pověděla. Profesorka byla velice rozlobená a hned dala Jamesovi na celý měsíc školní trest. Když odcházel, ublíženě se po ní podíval a vyštěkl na ni: "Abys věděla, nemluvím s tebou!" Uchichtla se. "Když ti to udělá dobře..." A opravdu svůj slib dodržel. Kdykoli ji potkal na chodbě, ignoroval ji. Lily si říkala, že je to dobře, ačkoli... Ale to už tu byl ten slavný den - Halloween. Velká Síň byla vyzdobena spoustou vyřezáváných dýní, oranžovými fáborky a na začarovaném stropě bylo místo obvyklých hvězd vidět čarodějky létající na koštěti. Byla slavnostní večeře - dýňové taštičky a melounové mísy. Po vydatné večeři začal zpívat sbor pod vedením profesora Kratiknota, a za chvíli zpívala celá Velká Síň. Lily měla dobrou náladu, společně s Emmou a Dannielle připravily dárek pro profesora Křiklana. Koupili malou zlatou rybku a tu dali do začarovaného akvária, které se samo čistilo a vyměňovalo vodu. Připravila dárek také pro Severuse, protože byl poslední dny podivně smutný a zamlklý. Koupila mu mohutný stříbrný prsten, na který vyryla: Pro mého nejlepšího přítele s láskou Lily. Když mu ho dávala, celý se červenal a měl obrovskou radost. A když se jí omlouval, že pro ni nic nemá, řekla mu: "Pro mě jsi ten největší dárek ty." To pak zrudnul ještě víc. Když se den chýlil ke konci, vydala se Lily do dívčí ložnice jako první. Byla opravdu dost unavená. Když kráčela po temné chodbě, dostala pocit, že ji někdo sleduje. Ohlédla se - ale nikdo nikde. "Severusi?" vykřikla bojácně do tmy. Znovu nic. Tak pokrčila rameny a pokračovala dál do nebelvírské společenské místnosti. Už byla skoro v ložnici, když v tom zaslechla tak známý hlas: "Ahoj." Nevěřícně se ohlédla. Opravdu, stál tam James a trochu rozpačitě se na ni usmíval. "Co chceš?" zeptala se nedůvěřivě, ale pomalými kroky scházela po schodech dolů. Posadil se do křesla a nervózně se ošíval. Připadalo jí, že je rozcuchaný víc než obvykle. Podíval se jí do očí, hned ale uhnul. "Chtěl bych... Víš... No prostě, Evansová, promiň. Omlouvám se. Asi jsem se zachoval... Ehm... No prostě nevhodně. Takže... Můžeme být zase - no přátelé?" Trochu váhavě jí podal ruku. Chvíli váhala, pak ji ale stiskla a usmála se. Měl podivně horkou dlaň. "Dobrá Pottere. Doufat, že se budeš chovat rozumně je asi trochu pošetilé - ale proč ne. Jen mi slib, že už to nikdy neuděláš." Zašklebil se. "Budu se snažit." Zvedla se z křesílka. "Dobrou noc, Pottere." "Dobrou, Evansová." Rozešli se každý do své ložnice, Lily však celou noc nemohla usnout a myslela na Jamese.

5. kapitola - První školní den

26. října 2011 v 20:30 | Eliss
Ráno bylo pošmourné a zamračené. Když se Lily vzbudila, její dvě spolubydlící ještě spaly. Potichu vstala a začala se oblékat, když se vzbudily i obě dívky. Jedna byla menší a poměrně baculatá, její krátké černé vlasy rozježeně trčely na všechny strany. Když zívla, Lily si všimla, že má rovnátka. "Ahoj" pozdravila jako první a nejistě se usmála. "Já jsem Lily a co vy?" Dívka se na ni zazubila a ukázala v úsměvu své křivě zuby. "Jmenuji se Emma Johnsová a tohle je Dannielle Sheenová." Ukázala na druhou dívku, která nemotorně vstávala z postele. Byla vyšší než obě dohromady, ale zato byla až nezdravě hubená. Její obličej byl podivně vytáhlý a kostnatý. Lily závistivě pozorovala její dlouhé vlnité blond vlasy. Takové si vždycky přála mít. "Ahoj, Lily. Doufám že se ti tu s námi bude líbit." Dannielle jí podala ruku a ona jí s úsměvem přijala. Počkala, až se obě dívky převléknou a pak šly do Velké síně na snídani. Skoro nikdo tam ještě nebyl, jen u jednoho stolu seděl osamělý Severus. Hned jak si jí všiml, začal jí vesele mávat. "Holky, nevadí vám když si sedneme támhle? Je to můj dobrý kamarád." "Samozřejmě že nám to nevadí," řekla Emma. "Rády se seznámíme s někým novým." Vydali se tedy ke stolu. "Ahoj, Severusi." Lily se vesele usmála a sedla si vedle něj. "Chci ti představit své kamarádky Emmu a Dannielle. Děvčata, tohle je Severus Snape." Vyměnili si úsměvy a potřásli si rukama. Vesele si povídali a bavili se, když Lily zahlédla, jak přímo k nim namyšleně kráčí James Potter se svými novými kamarády. Rychle se sklonila vaječné omeletě, aby jej náhodou nenapadlo si k nim sednout. Evidentně to nepomohlo, protože přímo za zády slyšela jeho zvučný hlas. "Máte tu volno?" Letmo pohlédla po Severusovi, který začínal rudnout. "Ne" odsekla tvrdě. "Pro takové jako jsi ty ne." Slyšela jak se Emma s Dannielle potichu smějí. "Dobrá, Evansová. I když mě tu nechceš, stejně se k vám připojíme." Zvedla k němu oči. "Ty jsi hodně nechápavý člověk viď." Ale to už si sedl přímo vedle ní a jeho kamarádi jej následovali. "Rád bych vám představil své dva kamarády." Lily na ně letmo pohlédla. "Ty, Evansová a tvůj kamarádíček už Siriuse Blacka znáte. Pro vás, milé dámy, já jsem James Potter a tohle je Sirius Black." Děvčata se uchichtly, když jim formálně potřásl rukou, a představily se mu také. Se svým oslňujícím úsměvem pokračoval dál. "Má kouzelnická rodina patří k nejváženějším v celé Anglii. Nenajdete kouzelníka, který by s ní nebyl alespoň vzdáleně příbuzný. Už po léta všichni mí předkové chodili do Nebelvíru a já pokračuji v jejich tradici. A omluvte mě," ukázal prstem na druhého kamaráda, který vypadal jako zakrslý trpaslík, měl hnědé ulízané vlasy a v obličeji se nápadně podobal křečkovi - "to je Petr Pettigrew, můj další přítel." Petr se na ně usmál - a podobal se křečkovi ještě víc. "Tak... Kde jsem to skončil? Samozřejmě u své rodiny. Ano, opravdu všichni mí předkové chodili do Nebelvíru. Udělali pro tuto školu opravdu hodně, jejich činy a hrdinství by vydali na celou knihu..." Zamračil se. "Čemu se směješ, Evansová?" Lily se v záchvatu smíchu přidržovala Severusova hábitu, aby nespadla ze stolu. Všichni u stolu na ni civěli, dokud se neuklidnila. "Ty... jsi takový idiot Pottere. Myslíš že někoho zajímají ty tvé naduté báchorky? Pojďte, jdeme raději na hodinu, máme lektvary, tak ať nepříjdeme pozdě." Měla pravdu. Byl nejvyšší čas vyrazit. Všichni rychle dojedli zbytek svých omelet a utíkali směrem do sklepení. Dorazili jen tak tak - sotva vteřinu po nich přišel učitel. Byl to malý, legrační mužíček - profesor Křiklan. "Dobrý den, třído. Vítejte na mé první hodině. Budu vás učit tajemný postup přípravy nejrůznějších lektvarů." Hodina proběhla v poklidu, měli za úkol namíchat jednoduchý odvar štěstí. Lily dostala za výbornou a pochvalu od přátelského profesora. Stejně podobně - ba i lépe - si vedl Severus. Profesor se nad jeho uměním přímo rozplýval. Měla radost - po dlouhé době viděla Severuse opravdu šťastného. Pak měli dvouhodinovku bylinkářství s profesorkou Prýtovou, kde hnojily obrovité okurky a dýně. Pak přišla ale hodina, na kterou se těšily snad všichni - přeměňování s profesorkou McGonagallovou. Měli za úkol proměnit zápalku v jehlu. Jediná Lily a Dannielle to za celou hodinu zvládly, a dostaly velkou pochvalu. Zato James dostal vyhubováno, protože jeho zápalka dostala nožičky a pochodovala po stole. A pak už přišla konečně poslední hodina - starodávné runy. Byla to hrozná nuda a Lily by málem i usnula, James po ní ale stále házel barevné kuličky z papíru. Když hodina konečně skončila, všichni se s úlevou vydali na oběd. Po vydatném jídle se všechny tři kamarádky vydali do knihovny udělat domácí úkol z bylinkářství. Když po několika hodinách usilovné práce úkol dodělali, nešli ani na večeři a hned šli spát do svých krásných postelí s nebesy.

4. kapitola - V Bradavicích

24. října 2011 v 19:53 | Eliss
Vystoupili z vlaku a následovali hlouček studentů, který mířil k velkému jezeru, u něhož byly přistaveny lodě. K jezeru je přivedl sympatický bradavický hajný Rubeus Hagrid. Se Severusem si hned sedli do jedné loďky, aby byli spolu. K jejich smůle se k nim nepřipojil nikdo jiný než James Potter. Hned jak je v šeru končícího dne poznal, hned se na ně šklebil. "Tak se zase vidíme, co Evansová? A nesmím zapomenout na tebe, Srabusi." Lily by přísahala, že i houstnoucí tmě vidí Severusův rudý obličej. "Nech si toho, Pottere!" vyštěkla vztekle a měla chuť mu jednu vrazit. Bavil se jejím vztekem a začal rýpat ještě víc: "Ale ale, tak ty tady s naším srábkem chodíš jo? Ale není tě škoda pro takového..." PRÁSK! Lily už to nevydržela a na Jamese se vrhla. Ten to nečekal a přepadl dozadu, diž že nevypadl. Mlátila ho pěstičkami hlava nehlava, až se dal do křiku a pokoušel se ji odstrčit. Ale na děvče měla obdivuhodnou sílu. Než ji Severus od něho stačil odtrhnout, stačila mu udělat modřinu na tváři a roztrhnout kus hábitu. Těžce oddechovala a rozzuřeně na něj hleděla. "Tohle mi zaplatíš!" syčel na ni vztekle. Ušklíbla se. "Jo? Napíšeš svým slavným rodičům že tě zmlátila holka? Vždyť se ti budou smát." Konečně dorazili k hradu a v tu chvíli zapoměli na hádky a fascinovaně pozorovali siluetu zářícího hradu. Byla to opravdu nádherná podívaná. Vystoupili z loděk a vydali se k hradu. "To je krása" zašeptala. "To máš pravdu" přitakal Severus. Oddechla si, když slyšela Jamese jak se chvástá před někým vzadu. Prošli vstupní branou a nyní stoupali chodbou před Velkou síň. Tam už stála vysoká čarodějka s přísným obličejem, šedivými vlasy staženými do ohonu a na hlavě jí trůnil fialový klobouk. Na sobě měla hábit téže barvy. "Dobrý den, milí studenti. Jmenuji se Minerva McGonagallová a jsem ředitelkou nebelvírské koleje. Dnes je pro vás velice důležitý den, budete zařazeni do jednotlivých kolejí. Vaše kolej pro vás bude něco jako váš domov. Jsou celkem čtyři a jejich jména jsou: Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Pokud budete dosahovat dobrých výsledků, přičtete koleji body, a když provedete nějakou neplechu, tak kolej o body příjde. Tak, myslím že jsem vám zatím řekla vše co je pro vás důležité. Teď počkáte chvíli tady a já pro vás příjdu a začne slavnostní zařazování." Povzdechla si a odešla velkými dveřmi do Velké síně. Mezi studenty vypukl rozruch. Všichni byli nervózní z toho, jaké to zařazování asi bude. Lily se také bála. Ptala se sestřičky, ta se ale jen šibalsky usmívala a odmítala jí cokoli říct. To už k nim ale s vážným výrazem přistoupila profesorka McGonnagallová. "Seřaďte se po dvojicích a půjdeme spolu dovnitř. A žádné hlouposti." Otevřela dveře a Lily fascinovaně zírala na spousty stolů a hlavně ji zaujal strop, který vypadal jako noční obloha. Zářilo na něm snad tisíc hvězd. Na konci síně byl učitelský stůl. Uprostřed na velké vyřezávané židli seděl vysoký bělovlasý muž, jehož modré oči radostně poblikávaly za půlměsícovými brýlemi. "To je Albus Brumbál," pošeptal jí Severus, který šel vedle ní. "Je to ředitel." Došli skoro až k učitelskému stolu. "Tak", promluvila profesorka McGonnagalová. "Nyní vás budu číst podle abecedy a posadíte se tady na tuhle stoličku a nasadíte si na hlavu náš Moudrý klobouk." Zvedla nad hlavu cosi, co vypadalo jako plesnivý kus hadru. "Ten vám řekne, do jaké koleje se zařadíte." Začala číst. "BOYLOVÁ LISA!" Lisa byla zařazena do Havraspáru. Tak to šlo pořád dál, až... "EVANSOVÁ, LILY!" Zhluboka se nadechla a vykročila ke stoličce. Rozklepaně se na posadila a zavřela oči. Uběhlo sotva pár vteřin a klobouk se rozječel: "NEBELVÍR!" Celá šťastná se rozběhla k nebelvírskému stolu. Pozorovala zařazení ostatních. POTTER JAMES byl k její smůle a za jásotu ostatních také zařazen do Nebelvíru, stejně jako SNAPE SEVERUS. Konečně přišel na řadu WEASLEY ARTUR a pak zařazování skončilo. Pak už se všichni začali věnovat svým talířům. Když spořádali obrovké porce pečených brambor, kachních taštiček a fíkových pudinků, vydali se do nebelvírské společenské místnosti a poté pokračovali do překrásných ložnic s nebesy. Lily sdílela ložnici se dvěma dívkami, ani se však nestačili navzájem představit a usnuly tvrdým spánkem.

3. kapitola - Cesta

24. října 2011 v 16:17 | Eliss
Konečně tu bylo první září, den odjezdu do Bradavic. Lily skoro celou noc nespala, pořád pobíhala po pokoji a kontrolovala, jestli opravdu na nic nezapoměla. Na stole ležela velký kufr s učebnicemi a školními pomůckami. Na křesle vedle postele tvrdě spala malá černá chlupatá kočka. Lily chtěla, aby jí maminka koupila sovu, ta jí ale řekla, že žádná sova nebude, protože už ji koupili Petunii. Nepomohlo ani to, že se rozbrečela v obchodě a odmítala jít domů. Stejně dostala kočku a vyhubováno od maminky. Ale teď už Lily nedočkavě stála u dveří, na sobě už černý hábit a z veliké kapsy čouhala chlupatá černá hlava. "Maminko, já už chci jet!" "Proč tak brzy, Lily, Vždyť tam budeme dlouho čekat. A vůbec, ještě nepřišel ani Severus." Zamračila se. To byla pravda, Severus už měl být dávno tady. Když už o něj začínala mít strach, ozval se zvonek u dveří. Vykoukla z okna - a tam stál zubící se od ucha k uchu. "Mami, už je tady! Můžeme jet!" Vyběhla ven a objala jej pevně kolem krku. "Měla jsem strach že nepříjdeš." "To bych ti neudělal, Lily. Pojedeme už?" Pořádně si jej prohlédla. Byl už také oblečený v hábitu, za sebou vlekl velký kufr a v druhé ruce držel klícku se sovou. "No né," vydechla závistivě. "Ty máš sovu! A já mám hloupou černou kočku..." "Já jsem to slyšela, Lily. Takhle o své kočce nemluv." Maminka stála přímo za ní a přísně si ji měřila. "Tak si dej ten kufr dozadu, ale tak ať se tam my dva ještě vejdeme." Po chvíli se mu podařilo dostat těžký kufr do auta a vyjeli. Cestou si povídali o tom, jaké to v nové škole asi bude a oba doufali, že se dostanou do stejné koleje. Konečně před sebou spatřili velkou červeně natřenou budovu. Byli na nádraží. Zaparkovali a vystoupili z auta. Všichni kolem vyjeveně civěli na jejich oblečení a kufry na vozících. Zastavili mezi nástupištěm devět a deset. "Máme jít s vámi?" zeptala se maminka. Lily se na maminku usmála. "To je dobré. Zvládneme to sami, viď Severusi?" Přikývl a mrkl na ni. "Tak dobrá," řekla maminka. Poklekla k ní a vzala ji za ruku. "Hezky se uč a žádné hlouposti. Víš že nám tvá sestřička všechno napíše." Políbila ji na tvář a pohladila po vlasech. Ale to už se oba pomalu rozjížděli k přepážce. Ještě stačila zavolat "ahoj" , a už kolem sebe viděli jen tmu a cítili podivné víření vzduchu. Skoro se ani nenadechli - a už byli na nádraží. Hned se hrnuli k zářivě červené lokomotivě. Brzy se procpali dovnitř. Dlouho nemohli najít žádné volné kupé, až skoro úplně na konci. Seděl v něm hnědovlasý chlapec, který působil velice nenápadně a ošuntěle. Zato jeho společník byl nápadný až dost. Něčemu se smál, rozhazoval rukama a mával hůlkou. Otevřela dveře a zamračila se na chlapce. "Máte tu místo?" "Jasně," řekl chlapec a přestal mávat hůlkou. "Sedněte si." Severus jí pomohl nacpat kufr dovnitř a posadili se. Lily se na chlapce mračila ještě víc. "Já jsem Lily Evansová a tohle je můj kamarád Severus Snape. A kdo jste vy?" "Já jsem Sirius", řekl hnědovlasý chlapec a pousmál se. To už jí ale podával ruku druhý chlapec. Měl temně černé vlasy a teprve teď si všimla jeho kulatých brýlí. "A já jsem James Potter." Hruď se mu nadmula pýchou. "Určitě jsi o mé rodině už slyšela, jsou poměrně slavní..." Severus vyprskl smíchy. James se na něj zamračil a švihl po něm rozlobeným pohledem. "Čemu se směješ, Srabusi?" Severus vyskočil. "Chceš se prát?" Lily věděla, že to tak nemůže nechat. "Pojď, Severusi, najdeme si jiné kupé. Sbohem." Když zavírali dveře, zakřičel na ni: "Ještě se uvidíme, Evansová!" To určitě, pomyslela si a šla hledat volné kupé. Úplně vzadu bylo prázdné kupé, a tak si ho hned zabrali. Všimla si, jak je Severus smutný, a utěšovala ho. "Nic so z toho nedělej. Ten Potter vypadá jako pěkný idiot." Rozesmál se. Chvíli si ještě povídali, a pak už lokomotiva s temným duněním zastavila. Byli v Bradavicích.

2. kapitola - Nejlepší přítel

24. října 2011 v 11:09 | Eliss
Doběhla k domku bleskovou rychlostí a zabouchala na dveře. Otevřel jí malý, hubený chlapec, jehož podivně bledému obličeji rámovaly dlouhé vlasy lesknoucí se mastnotou. Nejprve se mračil, když ale zjistil, že je to Lily, obličej se mu roztáhl do čehoci podobnému úsměvu. "Ahoj, Lily! Nejsi tu dnes trochu brzy? Zrovna před chvílí jsem vstal." Rozpačitě se poškrábal po hlavě. "Promiň. Můžu jít dál? Musím ti něco ukázat." Začervenal se. "Víš že bych tě rád pozval dál, ale táta..." Nedořekl větu, jen sebral z věšáku dlouhý černý kabát, který působil dojmem, že ho nikdo v životě nepral, a vyběhl za Lily ven. Vzali se za ruce a utíkali spolu k velké vrbě. Tam si lehli do trávy a chvíli jen tak vnímali nádheru přírody, když se Severus konečně zeptal: "Copak jsi mi chtěla ukázat?" Posadila se tak, aby se mu dívala přímo do očí. Měl je černé a podivně nepřístupné. "Víš jak jsi mi minule vyprávěl že ti přišel dopis z Bradavic?" Lily se vítězoslavně usmála. "Tak mě přišel taky. Ještě jsem ho neotevřela, myslela jsem, že bychom ho mohli otevřít spolu." Severus se zazubil a v očích se mu zaleskl záblesk radosti. "No to je báječné! Ukaž mi ten dopis!" Vytáhla z kapsy objemnou nažloutlou obálku. "Tak ji honem otevři!" vybídl ji. Pomalu a velice opatrně ji otevřela, jako by měla strach, že se rozpadne. Z obálky vypadli hned tři listy papíru. Na několik minut se oba společně začetli do dopisu. "Výborně Lily. Já mám takovou radost! Doufám že nás dva zařadí do stejné koleje. Nejradši bych nás oba viděl ve Zmijozelu." Zamračila se. "Já nevím, Severusi, ale podle toho, co mi psala sestřička, jsou ve Zmijozelu samí zlí kouzelníci. Nejlepší je podle ní Nebelvír, nebo Mrzimor, kam také patří. V jaké koleji byl vůbec tvůj tatínek?" Zamračil se, jako by ho rozhodila už pouhá zmínka o jeho otci. "Chodil do Zmijozelu a doufá, že půjdu v jeho stopách." Na chvíli se odmlčeli, pak se ale Lily zeptala: "Myslíš, že je špatné, když mí rodiče nekouzlí?" "Samozřejmě že ne, Lily, jak tě to jen napadlo? Samozřejmě někteří lidé se na kouzelníky z mudlovských rodin dívají špatně, ale já bych takový nikdy nebyl." Objal ji kolem ramen. "Už se moc těším. Ty prázniny jsou ještě tak strašně dlouhé." Rozesmála se. "Těšíš se až odejdeš z domu viď." "Přece víš, jaký je můj tatínek zlý. No, ale o něm se teď přece nebudeme bavit." Byl teď rudý jako rajče. Najednou Lily dostala nápad. "Co kdyby jsi jel na nádraží s námi? Máme velké auto, všechny tvé věci se tam vejdou. Byla bych moc ráda." Severus teď vypadal pro změnu jako rajče, které má úpal. "Ty jsi tak strašně hodná, Lily. Mám tě moc rád. Nevím co bych si bez tebe počal. Byl bych sám a všichni by se mi smáli. Ale když jsem s tebou, nechovají se tak hrozně." "Hlouposti, " ohradila se. "Víš přece že nekteré děti jsou prostě zlé a nic s tím neuděláš. Jsi můj nejlepší přítel." Rychle se k němu naklonila a vtiskla mu letmý polibek na tvář. Dlouho seděli na louce a povídali si, a teprve když se začínalo stmívat, vydali se ke svým domovům.

1. kapitola - Překvapení

24. října 2011 v 10:35 | Eliss
Lily Evansová bydlela se svými rodiči a starší sestřičkou v Zobí ulici v Kvikálkově. Ale starší sestřička už druhým rokem nebyla doma, Lily ji vídala jen o prázdninách. Petunie totiž chodila na zvláštní školu čar a kouzel v Bradavicích, jedinou svého druhu v celé Anglii. Sestřička jí vyprávěla, že ti, kdo nemají s kouzly nic společného, se o ní nesmí nic dozvědět. Byl to zákon ssamotného ministerstva kouzel. Lily měla ráda, když jí Petunie vypravovala, co všechno ve škole dělají. Například přimět různé věci, aby se vznášely, pomocí kouzel odemknout dveře nebo proměnit myš v kočku. V duchu doufala, že jí příjde taky takový dopis co sestře. Dokonce znala i jednoho kluka, co bydlel dole u jezera - Severuse Snapea, který jí také o Bradavicích vyprávěl a prohlašoval, že má kouzelnické rodiče. Lily měla Severuse ráda, často spolu chodili ven a hráli si. Byl to malý hubený kluk s černými dlouhými vlasy a orlím obličejem. Měl přísný obličej, kvůli kterému ho ostatní děti němely rády a Severus jim to rád oplácel. Jednomu klukovi, Andymu Crowallovi nedopatřením přičaroval obličel plný hnisavých boláků, takže celý měsíc nevycházel z domu. Lily kvůli tomu byla na Severuse nějakou dobu naštvaná, pak se ale stejně zase skamarádili. Měla tu výhodu, že byla mezi dětmi hodně oblíbená. Kamkoli přišla, ji měli rádi. Nezneužívala toho, kdepak. Rozdávala úsměvy, nikomu neřekla zlého slova. Dnes byl ale pro Lily hodně zvláštní den, slavila jedenácté narozeniny a doufala, že na ni bude přede dveřmi čekat dopis z Bradavic. Byla to drobná dívka s dlouhými rudými vlasy a světlounkou pletí. Nyní seděla na posteli a zamyšleně koukala z okna, než uslyšela zezdola maminčin křik. "Lily, honem, pojď dolů! Máš tady dopis!" Celá vzrušená vyskočila z postele a hnala se po schodech dolů. Maminka už jí běžela naproti a s usměvavou tváří jí podala dopis. Lily si jen přečetla odkud přišel a vykřikla nadšením. Byl to dopis z Bradavic! "Mami, maminko, můžu ho jít ukázat Severusovi?" Maminka se zamračila. "Samozřejmě, Lily, nejprve se ale nasnídáš a převlékneš." "No dobrá, dobrá, " zamumlala a odešla se do svého pokoje převléknout. Bleskově zhltla snídani a utíkala k malému domku u jezera z svým kamarádem.

Úvod :D Již podruhé ano

30. září 2011 v 16:27 | Eliss
Ano i když je to má v pořadí už druhá povídka kterou píši, snad by se hodilo napsat alespoň nějaký úvod. Bude o jedenáctileté Lily, která v Bradavické škole čar a kouzel zažije spoustu dobrodružství, potká spoustu nových přátel ( i nepřátel). Pokud se chcete dozvědět více, určitě čtěte. :)
 
 

Reklama