Fan fictions world...


Březen 2012

13. kapitola - Zamilovanost

17. března 2012 v 12:47 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Brzy se po škole rozšířila zpráva, že Snape a Evansová spolu chodí. Lily donutila Severuse, aby o sebe začal trochu dbát, ostříhala mu jeho dlouhé vlasy na ježka a každý den ho vyhnala do sprchy. Brzy přišli prázdniny, Lily oslavila patnáctiny. Prožila krásné prázdniny se Severusem. Každý den spolu trávili na kraji lesa, povídali si, snili a mazlili se. Krásné prázdniny ale skončili a oba měli nastoupit do pátého ročníku. Přijeli na nádraží, prošli přepážkou mezi nástupišti devět a deset a nastoupili do vlaku. Náhodou našli kupé, které bylo úplně prázdné a měli jej jen pro sebe. Nakoupili si spoustu cukroví, jídla a pití. Když se pořádně najedli, Lily si sedla se smíchem Severusovi na klín a začala ho líbat. Chvíli se jen tak objímali, když v tom je vyrušilo otevření dveří a hýkavý smích. Převrátila oči. Tušila, kdo tam bude. Když se otočila, zjistila, že ji její tušení nezklamalo. Stál tam Sirius, Petr a Remus v čele s Jamesem. "Ahoj, kamarádi drazí! Vidím, že tu máte romantiku, tak vás nebudeme rušit..." Pozorně si ji prohlížel a zastavil se očima na jejím hrudníku. "Koukám že jsi nám přes prázdniny dospěla. I když by jsi potřebovala kluka, který to dokáže ocenit, a ne to tíntítko, kterému sedíš na klíně." Ostatní jeho kamarádi vypukli v bouřlivý smích. Lily seskočila ze Severusova klína a bojovně se proti němu postavila. "Máš problém, Pottere? Ještě jsme ani nepřijeli do školy a koleduješ si o průser... A tím pořádným klukem jsi myslel sebe? Ukaž mi holku, která s tebou bude chtít chodit a popřeju jí upřímnou soustrast." Uraženě se nafoukl. "Pojďte, odcházíme. A tebou si to holka vyřídím později." Zabouchli za sebou dveře. "Nechápu, proč se chová jako naprostý idiot." Severus si s povzdechem začal oblékat hábit. "Za chvíli budeme v Bradavicích, Lily. Měla by ses také obléci." "Jo, jasně." Oblékli se, nachystali si své obrovské kufry, a už vlak s prudkým skřípěním zastavil. Byli na místě. Ruku v ruce vyšli ven. Cestou potkali Emmu s Dannielle. "Ahoj, Lily. Užila sis prázdniny?" "Jo, jistě. A co ty, Emmo, měla jsi se fajn?" "No ano, byla jsem s babičkou ve Švýcarsku. To byste holky nevěřili, jak je tam krásně. No, moc se mi do školy nechtělo." Zatímco se bavili o prázdninách, prošli vstupní branou, pak do Vstupní chodby a odtud do Velké Síně. Nejprve měl ředitel každoroční proslov a pak se konečně začalo hodovat. Lily seděla vedle Emmy a Severuse. Když dojídala vepřové medailonky s opečenými bramborami, najednou do ní šťouchla Emma loktem. "Hele, Lily, nezdá se ti, že po mě James nějak kouká?" Zvedla oči. Seděl naproti ní a opravdu. Propichoval Emmu pohledem a arogantně se usmíval. "Hm," ukrojila kus vepřového, "možná chce s tebou chodit." Uchichtla se. "Myslíš? To bylo skvělé! Vždyť je to tak hezký kluk..." Lily vyprskla smíchy a zvedla se z lavice. "To bych ti tedy nedoporučovala. Je to arogantní pitomec. Dobrou noc, holky." Severus se zvedl také, aby doprovodil Lily do ložnice. Tam se políbili, popřáli si dobrou noc a odešel do své ložnice. Nemohla usnout, dlouho se převalovala, až nakonec po několika hodinách konečně usnula. Zdál se jí nějaký hrozný sen, protože se probudila s křikem a zpocená. Rozespale zamžourala. Holky už byly nejspíše na snídani, byla v ložnici sama. Zívla, oblékla se, umyla, vzala tašku s knihami a vydala se na snídani. Emma a Dannielle seděli vedle sebe a něčemu se smály. Přisedla si k nim. "Ahoj. Proč jste na mě ráno nepočkali?" Emma se rozesmála. "Promiň, nechtěli jsme tě budit a čekat se nám taky nechtělo, protože jsme měli hlad... Hádej, co je nového?" Lily se zamračila a začala si mazat chleba burákovým máslem. "Nevím, co se stalo?" "Měla jsi pravdu! James se mnou opravdu chtěl chodit! A já jsem mu řekla... Já mu řekla ano. No není to skvělé?" Zvedla ruce v dramatickém gestu, až jí krátké černé vlasy zvláštně vylétly nahoru. Lily vytřeštila oči. "Cože? Ty jsi se snad zbláznila! Vždyť se k sobě vůbec nehodíte... To je hrozné... Vždyť je to takový idiot." Emma vztekle práskla nožem. "Tak ti teda pěkně děkuju! Ty a Severus se k tobě taky nehodíte a říkala jsem něco? To si říkáš kamarádka? Jenom závidíš!" Lily zalapala po dechu. "Cože? Tak tohle jsi přehnala. Až se omluvíš, budu se s tebou bavit." "Severusi, jdeme na hodinu." Do jedné ruky vzala chleba, druhou popadla Severuse za hábit a uraženě odkráčela. "Co blázníš, Lily. Nech ji být, vždyť máme sami sebe ne?" Zkoumavě se na ni podíval. "Nebo je v tom něco jiného?" Nechápavě se na něj podívala. "Ne, proč?" Usmál se a vzal ji kolem pasu. "Jen se tak ptám, zlatíčko. Promiň. Myslím že bychom si měli pospíšit, bylinkářství nepočká." Hodina byla nekonečně dlouhá, za úkol od profesorky Prýtové dostali sekat na malé kousky kořínky lichořeřišnice. Lily se nedařilo, byla rozrušená, stále musela po očku pozorovat Jamese s Emmou, jak se spolu baví a jsou šťastní... Sama nevěděla, proč jí to tak vadí, přece jí to může být jedno, ať si dělají co chtějí... "Lily, nechceš pomoct nasekat ty kořínky? Sekáš je moc nahrubo, a tak..." Roztržitě sebou škubla, až srazila na zem misku s nasekanými kořeny. "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit... Není ti špatně, lásko? Jsi celá bílá..." "Ano, nějak mě rozbolela hlava. To bude v pořádku." Povzdechla si. Zbytek hodiny proseděla na židli, zatímco Severus, který byl rychlejší, nasekal na jemné kousky i její kořínky. Na konci hodiny jej zato objala a dala mu obrovský polibek na tvář. "No ne," zvolal ohromeně, "čím jsem si to zasloužil?" Letmo zahlédla Jamese, jak se na ni dívá a tváří se znechuceně. "Ty jsi tak hrozně moc hodný... Se vším mi pomůžeš a..." "To je v pořádku. Jsem tu pro tebe. Půjdeme na oběd, co říkáš, ať nám ještě něco zbyde." Zamračila se. "Já dnes na oběd nejdu. Zajdu si na ošetřovnu pro nějakou medicínu. Sejdeme se ve společenské místnosti, ano?" Pohladil ji po vlasech. "Nemám jít s tebou?" "Ne, jen si zajdi na oběd a klidně se najez. Kvůli mě si nedělej starosti." Usmál se. "Jak chceš. Doufám, že ti bude večer líp. Miluju tě." Unaveně se usmála. "Já tebe taky." Každý se tedy rozešli jiným směrem. Madame Pomfreyová nejprve Lily změřila teplotu a spráskla ruce. "Děvče, ty jen hoříš! Máš horečku... Měla bys tady zůstat přes noc..." "To nejde, madame Pomfreyová. Mám spoustu učení... Jen mi dejte nějaký prášek a já se vrátím na svou kolej." Madame něco nespokojeně mumlala, odběhla ale pro léky a podala je Lily. "Teď si půjdeš lehnout a vezmeš si jeden tenhle prášek. Kdyby tě ta hlava pořád ještě bolela, vezmi si další. Ale nejvíce tři za den, rozumíš?" "Jistě. Děkuji, madame." Vyskočila z lůžka dolů, a zamířila do společenské místnosti Nebelvíru.

12. kapitola - Milostný trojúhelník

7. března 2012 v 9:34 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Když za tři dny pustili ty dva z ošetřovny, vůbec se spolu nebavili. Provrtávali se vzteklými pohledy a dělali si naschvály. Lily by přísahala, že na hodině lektvarů James sypal Severusovi do kotlíku něco, co tam rozhodně být nemělo. Když Severus sklidil za svůj lektvar kritiku, James se pobaveně šklebil. Lily se ani s jedním nebavila, oba se jí však snažili nadbíhat. James jí v bylinkářství i přes svou zlomenou ruku s frajerským úsměvem pomohl naloupat obrovskou hromadu zelených fazolek a Severus jí po obědě podstrčil omluvný dopis a Kolekci čokoládových pralinek pro zamilované. S rozpačitým úsměvem mu poděkovala a když se nesměle zeptal, jestli by s ním nechtěla zajít na piknik v komnatě Nejvyšší potřeby, neurčitě se zamračila a slíbila, že možná příjde. V dopise stálo: Milá Lily. Moc se Ti omlouvám za své chování. Opravdu mě to moc mrzí. Mám tě rád. S. Povzdechla si a dopis schovala do kapsy hábitu. Vlastně to není tak špatný nápad, jít na piknik, pomyslela si. Jako první šla ale do nebelvírské společenské místnosti, aby si odložila učebnice. Tam potkala Severuse, a když mu řekla, že s ním tedy na ten piknik půjde, byl radostí bez sebe. "To je skvělé, Lily. Mám opravdu radost. Koupil jsem minule v Prasinkách máslový ležák a spoustu cukroví... Tak půjdeme, co říkáš?" Když procházeli kolem učebny kouzelných formulí, potkali Jamese. Lily se snažila dělat, že ho nevidí, jenže... "Ahoj, Lily! Kampak vy dva vyrážíte?" "No... My se jdeme učit," špitla a dívala se do země. Celý se rozzářil. "To je skvělé, mohu se k vám připojit? Také bych se měl učit." Popadla Severuse za paži a šli dál. "Až jindy, Jamesi. Je to něco jako soukromá party!" Sledovala jeho ohromený výraz. Když byl James z dohledu, Severus se rozesmál. "To bylo vážně super, Lily. Je teď určitě vztekem bez sebe." Ocitli se před půlkruhem z tmavě hnědých cihel. Komnata Nejvyšší potřeby. "Dej mi ruku." Vytřeštil oči. "Dej mi ruku, Severusi, jinak se dovnitř nedostaneme." Lehce se usmála. Celý zrudl, ale váhavě spojil svou ruku s její. Měl ji studenou jako led, až se otřásla zimou. "Teď zavři oči," vyzvala jej a pevně stiskla víčka. Když je zase otevřela, na místě, kde ještě před chvílí byly cihly, nyní trůnily obrovské dubové dveře. Vydechla úlevou. Ruku v ruce nakráčeli dovnitř. Místnost byla poměrně velká pro dva lidi, kousek od dveří ležela velká růžová chlupatá deka, kolem byly zapálené svíčky a nachystané zlaté talíře. "Krása, co?" zazubila se na Severuse a posadila se k jednomu z talířů. Nervózně se posadil naproti ní a začal vytahovat z tašky dobroty. Když začali hodovat, začal: "Víš, chtěl jsem ti něco říct a je to docela důležité... Možná tě to překvapí, ale já myslím, že by jsi to měla vědět..." Zvedla k němu oči od rozjezené dýňové paštičky. "Ano?" Povzdechl si. "Víš, mám tě rád, ale tak nějak víc... No, zkrátka, asi jsem se do tebe... ehm, zamiloval..." Lily upadl zbytek paštičky na hábit a celý ho potřísnil. S otevřenými ústy na něj hleděla, zatímco pokračoval dál. "Známe se přeci dlouho a jsme dobří kamarádi a tak jsem myslel, jestli bys nechtěla něco víc, že bychom spolu třeba mohli chodit a..." "Tak počkej, Severusi. Ty to myslíš vážně? Po tom všem co se stalo..." "Omluvil jsem se. Potter je prostě pitomec, nezaslouží si, aby jsi byla jeho kamarádka. Prosím, dej mi šanci. Slibuju ti, že už se nebudu nikdy prát ani neudělám nic co by se ti nelíbilo. Mě na tobě zaleží..." Sklopil oči. "Tak zkusíme to spolu? Udělám co budeš chtít... Vážně." Na chvíli na něj zamyšleně koukala. Možná by to nebyl špatný nápad, přeci jen kdyby ho dokázala nějak změnit. Usmála se a přesunula se vedle něj. "Dobrá, Severusi, možná by to nebyl špatný nápad. Ale stanovíme si určitá pravidla."


Kusovka 82

7. března 2012 v 8:50 | Eliss |  Kusovky