Fan fictions world...


Listopad 2011

11. kapitola - Láska a jiné strasti

15. listopadu 2011 v 19:50 | Eliss |  Povídka Lily Evans
"Severusi! Prosím, já..." Viděla jeho napůl zklamaný a napůl rozzuřený výraz. Byl bledší než obvykle, chvíli přemýšlel a pak s dupotem běžel po schodech dolů. James ztuhl, odstrčil Lily stranou a nemotorně vstal. "Jak se opovažuješ na ni sahat?!" zařval Severus a celý se třásl. Z hůlky, kterou držel, mu vylétl roj rudých jisker. Lily vyděšeně vykřikla. "Co tě to zajímá, srábku? Nevypadala, že by jí to kdovíjak vadilo... Je proto, že tebe si žádná holka nikdy v životě nevšimne, nemusíš hned..." PRÁSK! Severus vztekle namířil hůlkou na jedno z křesel, které se rozlétlo na tisíc malých kousků. "Však ona pozná, jaký jsi, Pottere... Líný a arogantní... Hlupák, co se jen vychloubá..." "DRŽ HUBU!" zařval James a zlostně se na Severuse vrnul a povalil jej na zem a začal do něj mlátit pěstmi. Vyděšená Lily honem použila štítové kouzlo, aby ty dva od sebe dostala. "To stačí. Oba se chováte jako malé děti. Abyste věděli, nemluvím s vámi." Mávnutím hůlky zrušila štítové kouzlo a uraženě odkráčela do své ložnice. "Počkej!" řval za ní James, ale ona se ani neotočila. V ložnici za sebou vztekle práskla dveřmi, až ji udivilo, že ta rána Emmu ani Dannielle nevzbudila. Svlékla si hábit, nedbale jej položila na židli a lehla si. Ani na nic nestačila pomyslet, a usnula tvrdým spánkem. Ráno ji vzbudily hlasy obou kamarádek. "...a prý mu málem zlomil nos... Musel je od sebe odtrhnout Artur Weasley, a prý i potom vypadali, jako by se nejradši navzájem uškrtili... A víš kvůli komu se prali? Prý to byla..." Lily se napřímila na posteli a odkašlala si. "Ahoj, holky!" Falešně se na ně usmála, ačkoli jí bylo do pláče. "Ahoj, Lily. Tak už jsi taky vzhůru? Nechceš jít s námi na snídani?" "Ne díky, myslím, že půjdu raději sama." V rychlosti na sebe navlékla hábit, strčila nějaké knihy do tašky a spěchala na snídani. Celou cestu měla pocit, že se na ni všichni dívají a šeptají si... Když došla do Velké Síně, Severus ani James tam ještě nebyli. Posadila se tedy vedle Artura Weaslyho, obtloustlého zrzavého chlapce, který také chodil do Nebelvíru. "Ahoj," pozdravila jej. "Ahoj, Lily. Slyšela jsi o tom, co se v noci stalo?" Nadzvihla obočí a tázavě se na Artura zadívala. "James a Severus se v noci poprali." Vytřeštila oči. "Musel jsem je od sebe odtrhnout, oba byli jako v transu..." Odkašlal si. "No a z toho, co jsem vyrozuměl, se prali kvůli tobě, Lily." Zatvářila se zděšeně. "Jsou oba na ošetřovně. Severus má vymknuté rameno a James zlomenou ruku a málem vyražený zub... Bylo to strašné, Lily... Křičeli něco v tom smyslu - jako kdo je do tebe víc zamilovaný a s kým se víc přátelíš no... Madame Pomfreyová říkala, že po obědě už budou mít povolené návštěvy. Nic mi do toho není, ale ty s některým z nich - ehm - chodíš?" Trhla sebou. "Ne Arture, samozřejmě že ne. Nechceš jít se mnou na hodinu? Myslím, že máme bylinkářství." Usmál se. "Jasně, moc rád." Samozřejmě už celá škola věděla, že se Potter a Snape poprali. Dokonce i většina tušila, kvůli komu se tak stalo... Lily na sobě viděla jejich zkoumavé pohledy, dokonce se jí i pár lidí zeptalo - stejně jako Artur - jestli s některým z nich něco má. Byla z toho všeho už dost vydeptaná - těšila se na oběd a na to, jak si zaleze do postele a pořádné si odpočine... Ale nic takového se nekonalo. Hned jak byla po jídle, přišla profesorka McGonnagallová. "Půjdete se mnou na ošetřovnu, musím s vámi a Potterem dořešit tu záležitost s vlkodlakem." Lily si povzdechla. Vůbec se jí za Jamesem nechtělo... "Paní profesorko já ale..." Profesorka ji rázně přerušila. "Je to důležité, Evansová. Nepočká to. Následujte mne, prosím." Vražedně na profesorku pohlédla, nic však neřekla a vyšla spolu s ní z Velké Síně směrem k ošetřovně. Oba leželi hned na kraji, James měl obvázanou ruku a Severus rameno v sádře. Oba vypadali velice zuboženě. "Tak, Pottere. Teď tu nejsem proto, abych řešila vaše milostné problémy." Lily cítila, jak začíná rudnout. Severus na ně zvědavě civěl. "Jsem tu proto, abyste mi objasnili tu záležitost s vlkodlakem." James jí všechno řekl. Když skončil, profesorka řekla: "Ředitel o tom byl informován. Vydal jistá nezbytná opatření. Chroptící Chýše byla prohledána, ale žádný vlkodlak tam nebyl. No, ještě se to vše prošetří a uvidíme, k jakému závěru se dojde. Zatím všechny studenty nabádám k opatrnosti. Myslím že už půjdu." S těmito slovy se zvedla, ještě jednou na ně přísně pohlédla a vyšla z místnosti. Lily si povzdechla a posadila se na jednu z volných postelí. "Proč jste se krucinál prali?" Přísně si je změřila. "Kvůli tobě, Lily," zasténal Severus. "Nemá na tebe co sahat..." "Buď zticha," zavrčel James. Zamračila se. "Příjdu za vámi zítra. Musím se učit na písemku. Doufám, že jste se zamysleli nad tím, co jste udělali. A co je pravdy na tom, že mě prý milujete? Oba dva?!" Severus se poškrábal na hlavě. "Víš, Lily, to... No, ehm... Jsme velcí kamarádi a..." Zakoktal se a najednou zmlkl. "Fajn." Vyskočila z postele. "Mějte se, jdu se učit." Rázným krokem vypochodovala z ošetřovny.

10. kapitola - Láska ve vzduchu

13. listopadu 2011 v 19:17 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Jamese pustili z ošetřovny až za dva týdny. Každému, kdo byl ochotný ho poslouchat, vyprávěl: "Madame Pomfreyová říkala, že jsem přišel právě včas! Ještě pět minut a měl bych vyrážku na celý život..." Lily se teď s Jamesem moc nekamarádila, o to víc však byla kamarádka se Severusem. Snažila se Jamesovi vyhýbat, nevěděla, co si má o jeho vyznání lásky myslet. Se Severusem strávila nádherný den v Prasinkách. Navštívili spolu Chroptící chýši, Medový ráj a spoustu dalších obchůdků. Když se blížil čas odjezdu, rozhodli se ještě posedět u Jednooké čarodějnice a dát si máslový ležák. Zrovna popíjeli druhou sklenici, když dovnitř vpadla profesorka McGonnagallová a za sebou vlekla Siriuse Blacka a Jamese Pottera. Lily málem vyprskla máslový ležák na Severuse. Profesorka se posadila ke stolu vedle nich a vypadala velice rozhněvaně. Oba chlapci ji následovali a vypadali docela zkroušeně. "Tak," začala přísně. "Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že si vy dva chodíte po Prasinkách a přitom nemáte podepsaný souhlas od rodičů?" "No, paní profesorko, víte my jsme se sem - ehm, ani vlastně nevíme jak jsme se tu octli, viď, Siriusi." Sirius horlivě přikyvoval. V profesorčiných očích se zlobně blýsklo. "Jak myslíte, Pottere. Dávám vám oběma měsíc školního trestu. Zítra se budete hlásit u mě v kabinetu." Zavrtěla hlavou. "V životě jsem se s něčím takovým nesetkala. Teď tu počkáte a pojedete spolu s ostatními zpátky do Bradavic." Zvedla se. "Budu sedět támhle na kraji u toho stolku. Pokud se vydáte ke vchodu, uvidím vás." Když se profesorka vzdálila, začal James cosi Siriusovi šeptat a ukazoval přitom na Lily. Ta jen převrátila oči a dál se bavila se Severusem. "Jdou sem" sykl na ni najednou Severus a tvářil se, jako by ho bolelo břicho. Povzdechla si a ani se neotočila. "Ahoj, Evansová." Ohlédla se. James vypadal zase stejně nafoukaně jako vždy, všechna vina mu zmizela z tváře. "Posadíme se k vám, jestli nevadí... Nechce se nám sedět samotným u stolu a jak jste jistě oba slyšeli, nemůžeme jít ani ven. Vzhledem k tomu, že za chvíli se odjíždí, tak..." Odmlčel se, posadil se vedle Lily a pokynul Siriusovi, ať se posadí také. "Nechcete mi říct, jak jste se sem dostali? Projít přes Filche je téměř nemožné." James se samolibě usmál. "Přece ti neřeknu tajemství našeho úspěchu, Evansová. To by ho pak znali všichni..." Ušklíbla se a pohlédla na velké kouzelné hodiny u vchodu. "Myslím že bychom měli vyrazit. Je nejvyšší čas." Zaplatili máslový ležák a vyšli ven. Tam už čekala většina ostatních žáků, a čekali na profesorku McGonnagallovou, aby dala pokyn k nastoupení do karmínově červeného autobusu, který je měl odvézt do Bradavic. Už tu byla většina profesorského sboru, když James vykřikl: "Moje hůlka! Někde jsem ztratil hůlku!" Všichni se po něm otočili. "Proboha, Pottere, jak jste mohl ztratit hůlku? Nemůžeme už čekat, musíme jet!" "Já... Možná jsem ji nechal v Chroptící chýši..." Profesorka si povzdechla. "No dobrá Pottere, běžte ji s Blackem a Evansovou pohledat... Autobus by tu měl být zpátky do půl hodiny a my ostatní na vás počkáme v Bradavicích. Ale pospěšte si!" Všichni tři se rozutíkali po zasněženém vrcholku směrem k Chroptící chýši. Říkalo se, že je to nejstrašidelnější dům v celé Británii. Vesničané tam po nocích slýchávali tajemné zvuky. Lily píchalo v boku a z posledních sil doběhla oba chlapce. "Já dovnitř... nejdu," zasípala a držela se za břicho. James se zamračil. "No tak neblázni, Evansová." Zamrkal na ni. "Budu tě držet za ruku..." "O to nejde. Já jsem tam dnes už byla, jenže to bylo za světla." Otřásla se. "Po nocích tam prý straší..." "Dobrá," řekl James a nafoukl se jako páv. "Půjdu tam sám... Abyste věděli..." Vzal si od Siriuse hůlku a vydal se dovnitř. Byl tam sotva pět minut, když vyběhl ven, v ruce držel dvě hůlky, ve tváři výraz absolutního zděšení a řval jako blázen. "Utíkejte! Honem, utíkejte! JE TAM! VLKODLAK! Rychle pryč!" Lily se nenechala pobízet dvakrát. Nasadila své nejrychlejší tempo a běžela z kopce dolů. Sirus běžel hned za nimi a křičel na Jamese, ať mu hodí hůlku. Ten ho ovšem z nějakého podivného důvodu ignoroval a hnal se dolů jako splašený. "Už nemůžu..." Lily padla vyčerpaně na zem a snažila se popadnout dech. "Evansová!" James se otočil - a strnul. "Lily... Je - je přímo za tebou... Ani se nehni..." Vyděšeně zavřela oči, když za sebou slyšela táhlé zavytí. "Everte statum!" vykřikl náhle. Vlkodlak s bolestivým zavytím odlétl pár metrů stranou. Lily se roztřeseně postavila na nohy a společně s Jamesem se vydali na útěk. Doběhli před Jednookou čarodějnici, kde na ně již čekal autobus. Jakmile usedli na sedadla, uviděli skrz sklo Siriuse, běžíce k autobusu. Vypadal vyčerpaně a vyděšeně. Sotva vystoupal schody a došel k místu, kde usedli Lily s Jamesem. Sirius se nejdříve zastavil, aby se trošku uklidnil po šoku, jenž zažil. Dramaticky se nadechl a dal se do křiku: "TY IDIOTE! MŮŽEŠ MI ŘÍCT, PROČ JSI MI K SAKRU NEHODIL HŮLKU?!" James sebou polekaně škubl. "Já... Já jsem jen..." koktal vyděšeně. Lily se vedle nich pobaveně pochichtávala. "Dobrá. Nehádejte se. Můžeme být rádi, že jsme vyvázli se zdravou kůží. Spíš by mě zajímalo, co tam dělal ten vlkodlak. Měli bychom to nahlásit, přece není normální, aby po pozemcích školy běhali vlkodlaci...." Autobus se dal do pohybu a ujížděl směrem k Bradavicím. Sirius se rezignovaně posadil za ně. Když projížděli první zatáčkou, najednou se vedle autobusu kmitl velký temný stín. Všichni vyděšeně nadskočili. Sirius na moment zapomněl, že je vlastně naštvaný. "ÁÁÁ!" zařvali sborem a autobus se naklonil na bok. Lily chytla Jamese křečovitě za ruku a taktak, že nevypadla ze sedadla. "Uklidni se, Evansová, už jsme to projeli, ten vlkodlak už je pryč..." Vydechl. Choulila se mu v náručí a svými slzami mu máčela hábit. "Lily, neplač..." Jemně jí nadzvihl obličej a upřeně se zadíval do jejích nádherných zelených očí. Zcela automaticky jí začal utírat slzy. Náhle se napřímila, div, že jí nevypíchl oko. "Myslím že... No, jsme skoro v Bradavicích a já..." Pousmála se a zvedla se z Jamesova klína. "Děkuji ti, Pottere. Zachránil jsi mi život..." Nervózně došla ke dveřím. "Nemáš zač, Evansová..." "Jsme v Bradavicích!" zakřičel Sirius. James i Lily úplně zapomněli, že je tam ještě s nimi. Autobus se skřípěním zastavil a všichni tři rychle vyskočili z autobusu a utíkali k hlavní bráně. Rozhodli se zajít za profesorkou McGonnagallovou a říct jí příběh s vlkodlakem. Celé jejich vyprávění si poslechla se zasmušilým výrazem. "A jste si opravdu jistí, že to byl vlkodlak? To je opravdu vážné tvrzení. Musím to nahlásit řediteli." Všichni tři horlivě přikyvovali. Profesorka si povzdechla. "Dobrá, je spousta hodin. Běžte spát, dořešíme to zítra." Lily vyšla ze dveří jako první a hned si to namířila do nebelvírské veže. Nechtěla s Jamesem mluvit, bylo jí trapně za to, co se stalo v autobuse. Ale stejně... "Hej, Lily, počkej!" Povzdechla si a otočila se. Běžel k ní, celý uřícený... Nadzvihla obočí. "Ano, Pottere?" Zazubil se na ni. "Nechceš mi říkat křestním jménem, Lily? Možná je to poněkud nepraktické, ale..." Zasmála se. "Dobrá, Po... Totiž Jamesi..." "Fajn. Nechceš ještě chvíli posedět ve společenské místnosti? Můžeme si povídat, nebo se učit na ten test z Dějin čar a kouzel..." Když procházeli kolem portrétu jakéhosi tlustého mnicha, vzal ji zničehonic za ruku. "Lily, já ti musím něco říct. To, co jsem ti říkal tehdy před ošetřovnou, jsem myslel vážně." Vytřeštila na něj oči a ani se nesnažila ruku vytrhnout. "Já nevím co říct, Jamesi, víš..." Byl rudý až za ušima. Než došli k Buclaté dámě, nikdo nepromluvil, byli příliš pohroužení do svých myšlenek. "Fortuna major." Portrét se rozevřel a oba vstoupili ruku v ruce dovnitř. Posadili se do křesílka. James si Lily drze posadil na klín. "Nepřeháníš to trochu?" ušklíbla se. "Myslím že ne, Lily..." Objal ji kolem pasu a začal jemně líbat po tvářích... "Co ten test," zasténala a zavřela oči. Když je znovu otevřela, z hrdla se jí vydral výkřik. Na schodech stál Severus Snape a s otevřenými ústy na ně zíral.


9. kapitola - Začarovaný kruh

5. listopadu 2011 v 17:28 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Další den Lily vstávala poměrně brzy. Měla dost špatnou náladu, hrozně ji mrzelo, co se včera stalo v knihovně... Emmma s Dannielle ještě spaly, takže se tiše oblékla do županu a sešla dolů do společenské místnosti. Severus už tam byl také, seděl v jednom z křesílek a něco horlivě čmáral na kus pergamenu. "Ahoj," pozdravila jej a obrovsky přitom zívla. "Ahoj, Lily," odpověděl a ani nezdvihl oči. Pomalu se přišourala ke stolku, za kterým seděl, a posadila se do dalšího křesílka. Pohlédla mu přes rameno a vytřeštila oči. Celé tři svitky pergamenu - a vše o žaberníku! Uviděl její výraz a rozesmál se. "Tak," řekl suše a napsal za posledním slovem tečku, "tvé pojednání o žaberníku. Psal jsem to skoro celou noc, popravdě řečeno jsem vůbec nespal... Je tam vše - účinky, jak a kde roste, s kterými bylinami jej nesmíš smíchat, aby nebyl jedovatý... No, jsem rád, že jsem ti mohl pomoct. Kde jsi včera vůbec byla?" Tázavě se na ni zadíval. Snažila se mu podívat přímo do očí. "Začetla jsem se do jedné tlusté knihy lektvarů..." Nervózně se zasmála. "Hledala jsem něco o nápojích lásky..." Zkoumavě se na zadíval. "Nápoje lásky? Proč jsi něco takového proboha hledala?" "To se neříká, Severusi. Řekněme že bych jej možná... Mohla jisté osobě namíchat." Nechápavě se zamračil. "No dobrá, Lily. Nechceš se jít převléknout? Můžeme jít na snídani." Souhlasila a běžela se převléknout, a za deset minut už seděli v liduprázdné Velké Síni a snídali obrovské domácí koláče a popíjeli lahodné ovocné mléko. Vesele si povídali o všem možném a Lily málem zapoměla na včerejší večer. Po snídani se spolu vydali do sklepení, kde měli mít dvouhodinovku lektvarů. Čekali ještě poměrně dlouhou dobu, než přišli ostatní žáci. Když viděla přicházet Jamese, rychle sklopila oči do své učebnice. Zamumlal témeř neslyšně "ahoj" a posadil se o lavici dál. Témeř celou hodinu se na něj ani nepodívala, stejně měla spoustu práce s namícháním zmenšovacího roztoku. Když se blížil konec hodiny, uslyšela za sebou obrovskou ránu. Vyděšeně se otočila. Jamesův kotlík explodoval, byl celý poprskaný a začaly mu naskakovat podivné zelené fleky. Profesor Křiklan málem upustil lahvičku se vzorkovým zmenšovacím roztokem. "Proboha Jamesi, co jste to prováděl? Určitě jste tam přidal víc sušených kořínků než bylo vhodné... Ach chlapče..." "Promiňte, pane profesore, dnes nejsem nějak ve své kůži." Fleky teď ještě víc zezelenaly, začínal vypadat jako obrovská hlávka zelí. "Vstaňte, drahý chlapče... Tak, opatrně..." Vypadal, že co nevidět omdlí. "Lily, buďte tak hodná, a odveďte Jamese na ošetřovnu. Nejsem si zcela jist, že by tam došel sám." Lehce se zamračila. "Proč já? Vždyť ale..." Její slova zanikla v rachotu ostatních žáků. Všichni vstávali z lavic a semkli se kolem profesora Křiklana aby viděli, co že se to Jamesovi vlastně stalo. Lily si povzdechla a vzala Jamese opatrně za paži. Musela jej za sebou úplně vláčet, vypadal, že je úplně mimo. Když se jí podařilo s ním dojít až na konec chodby, najednou se sesul na zem a málem se praštil o dřevěné obložení. Lily vyděšeně zaječela. "Jamesi?! Co je s tebou?" Malátně na ni pohlédl. "Já tě mám hrozně moc rád, Lily. Miluju tě..." Ach bože, pomyslela si, už mluví z cesty. "Jamesi, já hned příjdu, slyšíš? Zajdu pro madame Pomfreyovou a ta ti pomůže..." Když utíkala zběsile chodbou, ještě za ní křičel: "Lily? Neopouštěj mě, Lily!" V rekordním čase dorazila na ošetřovnu a vychrlila na madame Pomfreyovou, co se stalo. "Tak honem, děvče, doveď mě k němu." Madame Pomfreyová cestou mumlala něco o neschopných učitelích. James seděl na stejném místě, ani se nepohnul. "Božínku," lamentovala madame Pomfreyová. "Jaký jste to dělali lektvar?" "Zmenšovací roztok," odpověděla Lily. Madame Pomfreyová si povzdechla, vytáhla hůlku a zvedla Jamese do výše. "Odnesu ho na ošetřovnu. Nemusíš se bát zlatíčko, bude v pořádku. Můžeš se vrátit na hodinu." "Já bych raději byla s ním, jestli to nevadí." "Není to dobrý nápad. Jen jdi na hodinu. Můžeš se na něj přijít podívat po obědě." Lily se zamračila, nic však neřekla, otočila se na podpatku a pomalým krokem se vydala do učebny profesora Křiklana. Celý den se hrozně vlekl, Lily se už těšila na oběd. Potěšilo ji snad jen, že z bylinkářství dostala za výbornou. Severus se jí celý den vyptával, proč je tak smutná. Když mu konečně odpověděla, že je to kvůli Jamesovi, usmál se na ni a slíbil, že půjde na ošetřovnu taky. Ale neřekla mu tak úplně pravdu. Spíše ji trápilo to, jak řekl miluju tě... Lily sama sebe přesvědčovala, že je to nesmysl, byl přece otřesený, nevěděl, co mluví... Ale ve skrytu duše doufala, že by to mohla být pravda... Když do sebe v rychlosti náhazela oběd, počkala ještě na Severuse. Už se chtěli zvednout a jít, když se k nim posadil Jamesůs kamarád Sirius Black. "Ahoj, jdete se podívat za Jamesem? Půjdu s vámi, doufám, že je v pořádku..." "No dobrá," kývla Lily a tak se všichni tři vydali na ošetřovnu. Byla to velká místnost vymalovaná na bílo s dlouhými řadami postelí. James ležel až úplně vzadu, obličej měl celý namazaný nějakou mastí a bolestně skučel. "Přišli jste se podívat na umírajícího?" zasténal. Lily vyprskla. "Hele, Pottere, doufám že už ti je líp. A rozhodně nevypadáš na to, že bys umíral..." Všichni tři se posadili na židličky vedle postele. "Ty jsi přišla i se svým přítelem? Nazdar Siriusi, kamaráde... Podáte mi někdo prosím tu sklenici s vodou? Nemůžu se pro ni natáhnout..." "Ale Pottere no tak, přece máš ruce v pořádku ne? Podej si ji sám!" Zamračil se ni. Sirius zvedl oči a popadl sklenici. James se žíznivě napil. "Umřít žízní bys mě nechala!" zaskučel a hlava mu spadla na polštář. Rozesmála se. Chvíli jen tak potichu seděli, nikdo nic neříkal. "No," prolomila ticho Lily. "Myslím že bychom tě měli nechat odpočívat, Jamesi. Zítra za tebou zase příjdeme." Zvedla se ze židle, a oba chlapci učinili totéž. Když došla do své ložnice, připadala si hrozně vyčerpaná. Sotva lehla do postele, už spala...


8. kapitola - O několik let později...

4. listopadu 2011 v 21:07 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Lily Evansová seděla v Nebelvírské společenské místnosti a zamyšleně hryzala svůj brk. Vypadala teď úplně jinak než před třemi lety. O velký kus povyrostla, notně se jí zvětšil hrudník - ale nejvíce se změnila v obličeji. Zkrásněla, a měla jemně vymodelované ženské rysy. Nyní se mračila, protože si lámala hlavu nad domácím úkolem z bylinkářství. Vedle ní seděl její přítel Severus Snape a bedlivě ji pozoroval. Ani on se moc nezměnil, téměř nevyrostl, měl pořád stejný bledý obličej a stejné dlouhé mastnoucí se vlasy. Lily si povzdechla a odhodila tužku na stůl. "Já to prostě nenapíšu, Severusi..." Jemně se pousmál, objal ji kolem ramen a povzbudivě řekl: "Ale samozřejmě že ten úkol dopíšeš, Lily. Vždyť pojednání o účincích žaberníku nemůže být tak těžké..." Pohlédl jí přes rameno na rozepsaný svitek pergamenu, zamračil se a vzal do ruky jednu z knih, která ležela na stole. Chvíli v ní usilovně listoval a pak se na Lily šťastně zazubil. "Dej sem ten pergamen, pomůžu ti to dopsat..." Povzdechla si. "Ach Severusi, ty jsi tak hodný..." Zčervenal jako řípa. "No... Nechceš jít do knihovny vrátit zbytek těhle knih? Já jen aby toho pak nebylo hodně..." Najednou vypadal nervózně. Rozesmála se. "Samozřejmě, že ty knihy zajdu vrátit..." Popadla velkou kupu knih a pádila do obrovské knihovny, kde se dalo najít téměř vše týkající se čar a kouzel. Knihovnice madam Pinceová si ji změřila zamračeným pohledem. "Vrátit knihy? Tak pozdě večer? Tak si pospěš, za chvíli se knihovna zavírá..." Jistě," špitla Lily, protáhla se kolem knihovnice a utíkala k nejbližšímu regálu. Zrovna dávala do regálu Jaké kouzelné rostliny si nejlépe zasadit na své zahrádce , když ji vyrušil ten dobře známý hlas. "Ahoj, Evansová. Máš už napsaný úkol do bylinkářství? Nějak si s ním nevím rady..." Pozorně si jej prohlédla. Vysoký, hubený, stejné černé neposedné vlasy, kulaté brýle, lehce arogantní výraz, i když teď vypadal podivně smutně... Přišel až k ní a opřel se o regál. "No víš... Napadlo mě, jestli bys mi třeba nechtěla s tím úkolem pomoct... Mám napsat pojednání o kořenokvětkách a nějak se nemůžu soustředit." Ušklíbla se. "Smím vědět důvod tvé nesoustředěnosti?" Zlehka se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha: "Jsi to ty, Evansová." Ohromeně na něj zírala. "Nedělej si ze mě šašky, Pottere, víš přece, že..." Nedořekla větu, protože... Zlehka ji políbil na rty. Měla pocit, jako by jí v srdci vypukl požár a pocítila oborvskou vlnu energie. Začala polibek vroucně opětovat, nemotorně zajela prsty do jeho ježatých vlasů a prohrábla je... Obejmul ji kolem boků a přimáčkl k sobě, jako by ji už nikdy nechtěl pustit, jako by byli vždycky nejlepšími přáteli... Snad by tam tak stáli a líbali se kdovíjak dlouho, když je vyrušilo zakašlání madam Pinceové a její rozhořčený křik. "Co to tady u všech svatých děláte?! Tohle je knihovna, a ne nějaké útočiště milenců!" James vyděšeně odskočil od Lily a byl ve velkých rozpacích. "No, víte, Evansová mi tu jen povídala zajímavé věci o kořenokvěktách, a tak nějak jsme..." "To stačí," přerušila jej madame Pinceová, "oba mazejte do svých ložnic nebo bude zle!" Zamračený pohled knihovnice je pronásledoval až ke dveřím. "No, Evansová, chtěl bych ti popřát hezkou noc a říct ti, že tě mám rád." Lily jen něco zamumlala a pádila do své ložnice. Nemohla si srovnat své myšlenky na to, co se před chvílí stalo... Uvědomila si, že je spousta hodin, že Severus už určitě spí a že nemá dopsané to pojednaní... Pokud to ovšem Severus stihl dopsat... Připadalo jí to všechno vůči nejlepšímu příteli nefér... Ten ji má rád ale co Potter? Ten se jen všude chlubí - a toho že by měla mít ráda? Určitě si z ní dělal jen legraci... Lily celou noc nemohla usnout, stále měla před očima jen jediný okamžik dne...