Fan fictions world...


Říjen 2011

7. kapitola - Podzimní snění

28. října 2011 v 18:58 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Od té doby byla s Jamesem kamarádka. Dokonce si oblíbila i jeho přátele - Petra, Siruse a nového chlapce, který byl zařazen také do Nebelvíru, jenže přišel skoro až v polovině listopadu - Remuse Lupina. Říkávalo se, že má nějakou tajemnou nemoc, nikdo o ní ale nic blížšího nevěděl. Severus byl stále její přítel, cítila však, že se jí podivně vzdaluje. Přímo nesnášel Jamese a jeho partu - od incidentu v říjnu se jim vyhýbal, jak jen mohl. Snažil se Lily vysvětlit, ať se s nimi tolik nekamarádí, ta se však jen mračila a říkala mu, že se James trochu změnil k lepšímu. Nebyla to tak úplně pravda - teď pro změnu znepříjemňoval život Nicolasi Sparksovi ze Zmijozelu - pokud měli společné hodiny, vždy po něm házel bomby hnojůvky nebo mu na hábit napsal pomocí kouzla nějaký vtipný text. James a jeho parta byla brzy známá po celé škole - nikdo neměl odvahu se jim postavit. Blížily se Vánoce - a s nimi prázdniny. Lily se těšila domů, pozvala k sobě na svátky Severuse. Nechtěla, aby si připadal odstrčený. Měl obrovskou radost a slíbil, že určitě příjde. A konečně nadešel den odjezdu. Lily seděla v kupé se Severusem a Petunií. Už byli skoro na místě, když k nim vpadl James se svým obrovským kufrem. "Ahoj, mí drazí přátelé! Mohu se připojit do vaší vznešené společnosti?" Petunie vytřeštila oči, Lily se rozesmála a Severus zrudl. "Posaď se Pottere a přestaň šaškovat. Jestli budeš vyrypovat, vyhodím tě na chodbu." Chvíli jen tak seděli a nic neříkali. "No," prolomila ticho Lily. "Nechtěli byste se vy dva usmířit? Je přece zbytečné, abyste se nesnášeli." James se zamračil. "Tohle po mě nechtěj, Evansová, čím bych se pak bavil?" Teď se pro změnu zase zamračila ona. "Tak hele, Pottere, jestli jsi nezapoměl, něco jsi mi slíbil..." "No dobrá, dobrá..." Mrkl na ni. "Ale jen že jsi to ty." Podíval se na ni tak zvláštně, v očích se mu odrážely podivné plamínky. Nedokázala popsat, co vidí... Raději od něj odtrhla oči. Zbytek cesty je bavil James svými historkami, Lily ale sotva poslouchala. Měla myšlenky úplně jinde...


6. kapitola - Halloween

27. října 2011 v 18:25 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Září uteklo nečekaně rychle. Lily měla samé dobré známky, všechno ve škole ji bavilo. Nejvíce si ale oblíbila lektvary a profesora Křiklana. Pokud měla nějaký volný čas, trávila ho se Severusem nebo s Petunií. S tou si vytvořila báječný přátelský vztah víc než kdykoli jindy. O prázdninách se témeř neviděly, protože Petunie byla věčně u některé ze svých kamarádek. James Potter jí stále znepříjemňoval život - teď byl ještě namyšlenější, protože se dostal do nebelvírského famfrpálového družstva jako nejmladší hráč za posledních sto let. Kdykoli ho potkala někde na chodbě, křičel na ni: "Hej, Evansová, kde máš svého věrného přítelíčka? Šel si umýt vlasy?" nebo: "Kdy půjdeme na rande, zlato." Lily jej ignorovala, občas mu jen něco vtipného odpověděla. Dva dny před Halloweenem se procházely s Emmou po školních pozemcích a hledali nějaké vhodné místo, aby se mohli naučit na písemku z run. Nakonec se rozhodli pro starou košatou vrbu. V jejím stínu se pohodlně usadili a dali se do učení, když v tom... "Hej, vidíte toho srábka? Nevypadá vzhůru nohama ještě hůř než obvykle?" Okamžitě ten hlas poznala. Nemohl patřit nikomu jinému než... Otočila se. Asi dvacet metrů od nich visel vzhůru nohama ve vzduchu Severus Snape a James Potter na něj za povzbuzování svých přátel mířil hůlkou a vypadal velice pobaveně. Lily rozlobeně odhodila učebnici, vytáhla hůlku a běžela za nimi. Ve svém pobavení si ani nevšiml, že jde rovnou k němu. Zaregistroval to až ve chvíli, kdy mu hůlka vylétla z ruky. "Co to kruci..." Severus spadl na zem a pomalu se zvedal. James viděl naštvanou Lily a hned pochopil, že je zle. Zmateně se rozhlížel a hledal svou hůlku. "TY!" zařvala mu do ucha, až vyděšeně nadskočil. Stála přímo u něj a hůlkou mu mířila na prsa. "Ani se nehni, Pottere, nebo z tebe udělám vaječnou omeletu. Jak si vůbec můžeš něco takového dovolit?! Chováš se jako naprostý idiot!" Vyděšeně na ni zíral. "Uklidni se, Evansová. Byla to jen sranda..." "SRANDA?! Tomu říkáš sranda pověsit člověka hlavou dolů?" Pohlédla na Severuse. Byl bledší než obvykle a celý se třásl. "Severusi, vezmi prosím jeho hůlku a půjdeme společně za profesorkou McGonnagallovou. Uvidíme, jestli jí to bude také připadat legrační." Chvíli počkala, dokud Severus nenašel jeho hůlku, a vydali se směrem do školy. Cestou se jí pokusil vysvětlit, že to měl být žert, ona ho však neposlouchala. Dorazili do kabinetu profesorky McGonnagallové a Lily jí všechno popravdě pověděla. Profesorka byla velice rozlobená a hned dala Jamesovi na celý měsíc školní trest. Když odcházel, ublíženě se po ní podíval a vyštěkl na ni: "Abys věděla, nemluvím s tebou!" Uchichtla se. "Když ti to udělá dobře..." A opravdu svůj slib dodržel. Kdykoli ji potkal na chodbě, ignoroval ji. Lily si říkala, že je to dobře, ačkoli... Ale to už tu byl ten slavný den - Halloween. Velká Síň byla vyzdobena spoustou vyřezáváných dýní, oranžovými fáborky a na začarovaném stropě bylo místo obvyklých hvězd vidět čarodějky létající na koštěti. Byla slavnostní večeře - dýňové taštičky a melounové mísy. Po vydatné večeři začal zpívat sbor pod vedením profesora Kratiknota, a za chvíli zpívala celá Velká Síň. Lily měla dobrou náladu, společně s Emmou a Dannielle připravily dárek pro profesora Křiklana. Koupili malou zlatou rybku a tu dali do začarovaného akvária, které se samo čistilo a vyměňovalo vodu. Připravila dárek také pro Severuse, protože byl poslední dny podivně smutný a zamlklý. Koupila mu mohutný stříbrný prsten, na který vyryla: Pro mého nejlepšího přítele s láskou Lily. Když mu ho dávala, celý se červenal a měl obrovskou radost. A když se jí omlouval, že pro ni nic nemá, řekla mu: "Pro mě jsi ten největší dárek ty." To pak zrudnul ještě víc. Když se den chýlil ke konci, vydala se Lily do dívčí ložnice jako první. Byla opravdu dost unavená. Když kráčela po temné chodbě, dostala pocit, že ji někdo sleduje. Ohlédla se - ale nikdo nikde. "Severusi?" vykřikla bojácně do tmy. Znovu nic. Tak pokrčila rameny a pokračovala dál do nebelvírské společenské místnosti. Už byla skoro v ložnici, když v tom zaslechla tak známý hlas: "Ahoj." Nevěřícně se ohlédla. Opravdu, stál tam James a trochu rozpačitě se na ni usmíval. "Co chceš?" zeptala se nedůvěřivě, ale pomalými kroky scházela po schodech dolů. Posadil se do křesla a nervózně se ošíval. Připadalo jí, že je rozcuchaný víc než obvykle. Podíval se jí do očí, hned ale uhnul. "Chtěl bych... Víš... No prostě, Evansová, promiň. Omlouvám se. Asi jsem se zachoval... Ehm... No prostě nevhodně. Takže... Můžeme být zase - no přátelé?" Trochu váhavě jí podal ruku. Chvíli váhala, pak ji ale stiskla a usmála se. Měl podivně horkou dlaň. "Dobrá Pottere. Doufat, že se budeš chovat rozumně je asi trochu pošetilé - ale proč ne. Jen mi slib, že už to nikdy neuděláš." Zašklebil se. "Budu se snažit." Zvedla se z křesílka. "Dobrou noc, Pottere." "Dobrou, Evansová." Rozešli se každý do své ložnice, Lily však celou noc nemohla usnout a myslela na Jamese.

5. kapitola - První školní den

26. října 2011 v 20:30 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Ráno bylo pošmourné a zamračené. Když se Lily vzbudila, její dvě spolubydlící ještě spaly. Potichu vstala a začala se oblékat, když se vzbudily i obě dívky. Jedna byla menší a poměrně baculatá, její krátké černé vlasy rozježeně trčely na všechny strany. Když zívla, Lily si všimla, že má rovnátka. "Ahoj" pozdravila jako první a nejistě se usmála. "Já jsem Lily a co vy?" Dívka se na ni zazubila a ukázala v úsměvu své křivě zuby. "Jmenuji se Emma Johnsová a tohle je Dannielle Sheenová." Ukázala na druhou dívku, která nemotorně vstávala z postele. Byla vyšší než obě dohromady, ale zato byla až nezdravě hubená. Její obličej byl podivně vytáhlý a kostnatý. Lily závistivě pozorovala její dlouhé vlnité blond vlasy. Takové si vždycky přála mít. "Ahoj, Lily. Doufám že se ti tu s námi bude líbit." Dannielle jí podala ruku a ona jí s úsměvem přijala. Počkala, až se obě dívky převléknou a pak šly do Velké síně na snídani. Skoro nikdo tam ještě nebyl, jen u jednoho stolu seděl osamělý Severus. Hned jak si jí všiml, začal jí vesele mávat. "Holky, nevadí vám když si sedneme támhle? Je to můj dobrý kamarád." "Samozřejmě že nám to nevadí," řekla Emma. "Rády se seznámíme s někým novým." Vydali se tedy ke stolu. "Ahoj, Severusi." Lily se vesele usmála a sedla si vedle něj. "Chci ti představit své kamarádky Emmu a Dannielle. Děvčata, tohle je Severus Snape." Vyměnili si úsměvy a potřásli si rukama. Vesele si povídali a bavili se, když Lily zahlédla, jak přímo k nim namyšleně kráčí James Potter se svými novými kamarády. Rychle se sklonila vaječné omeletě, aby jej náhodou nenapadlo si k nim sednout. Evidentně to nepomohlo, protože přímo za zády slyšela jeho zvučný hlas. "Máte tu volno?" Letmo pohlédla po Severusovi, který začínal rudnout. "Ne" odsekla tvrdě. "Pro takové jako jsi ty ne." Slyšela jak se Emma s Dannielle potichu smějí. "Dobrá, Evansová. I když mě tu nechceš, stejně se k vám připojíme." Zvedla k němu oči. "Ty jsi hodně nechápavý člověk viď." Ale to už si sedl přímo vedle ní a jeho kamarádi jej následovali. "Rád bych vám představil své dva kamarády." Lily na ně letmo pohlédla. "Ty, Evansová a tvůj kamarádíček už Siriuse Blacka znáte. Pro vás, milé dámy, já jsem James Potter a tohle je Sirius Black." Děvčata se uchichtly, když jim formálně potřásl rukou, a představily se mu také. Se svým oslňujícím úsměvem pokračoval dál. "Má kouzelnická rodina patří k nejváženějším v celé Anglii. Nenajdete kouzelníka, který by s ní nebyl alespoň vzdáleně příbuzný. Už po léta všichni mí předkové chodili do Nebelvíru a já pokračuji v jejich tradici. A omluvte mě," ukázal prstem na druhého kamaráda, který vypadal jako zakrslý trpaslík, měl hnědé ulízané vlasy a v obličeji se nápadně podobal křečkovi - "to je Petr Pettigrew, můj další přítel." Petr se na ně usmál - a podobal se křečkovi ještě víc. "Tak... Kde jsem to skončil? Samozřejmě u své rodiny. Ano, opravdu všichni mí předkové chodili do Nebelvíru. Udělali pro tuto školu opravdu hodně, jejich činy a hrdinství by vydali na celou knihu..." Zamračil se. "Čemu se směješ, Evansová?" Lily se v záchvatu smíchu přidržovala Severusova hábitu, aby nespadla ze stolu. Všichni u stolu na ni civěli, dokud se neuklidnila. "Ty... jsi takový idiot Pottere. Myslíš že někoho zajímají ty tvé naduté báchorky? Pojďte, jdeme raději na hodinu, máme lektvary, tak ať nepříjdeme pozdě." Měla pravdu. Byl nejvyšší čas vyrazit. Všichni rychle dojedli zbytek svých omelet a utíkali směrem do sklepení. Dorazili jen tak tak - sotva vteřinu po nich přišel učitel. Byl to malý, legrační mužíček - profesor Křiklan. "Dobrý den, třído. Vítejte na mé první hodině. Budu vás učit tajemný postup přípravy nejrůznějších lektvarů." Hodina proběhla v poklidu, měli za úkol namíchat jednoduchý odvar štěstí. Lily dostala za výbornou a pochvalu od přátelského profesora. Stejně podobně - ba i lépe - si vedl Severus. Profesor se nad jeho uměním přímo rozplýval. Měla radost - po dlouhé době viděla Severuse opravdu šťastného. Pak měli dvouhodinovku bylinkářství s profesorkou Prýtovou, kde hnojily obrovité okurky a dýně. Pak přišla ale hodina, na kterou se těšily snad všichni - přeměňování s profesorkou McGonagallovou. Měli za úkol proměnit zápalku v jehlu. Jediná Lily a Dannielle to za celou hodinu zvládly, a dostaly velkou pochvalu. Zato James dostal vyhubováno, protože jeho zápalka dostala nožičky a pochodovala po stole. A pak už přišla konečně poslední hodina - starodávné runy. Byla to hrozná nuda a Lily by málem i usnula, James po ní ale stále házel barevné kuličky z papíru. Když hodina konečně skončila, všichni se s úlevou vydali na oběd. Po vydatném jídle se všechny tři kamarádky vydali do knihovny udělat domácí úkol z bylinkářství. Když po několika hodinách usilovné práce úkol dodělali, nešli ani na večeři a hned šli spát do svých krásných postelí s nebesy.

4. kapitola - V Bradavicích

24. října 2011 v 19:53 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Vystoupili z vlaku a následovali hlouček studentů, který mířil k velkému jezeru, u něhož byly přistaveny lodě. K jezeru je přivedl sympatický bradavický hajný Rubeus Hagrid. Se Severusem si hned sedli do jedné loďky, aby byli spolu. K jejich smůle se k nim nepřipojil nikdo jiný než James Potter. Hned jak je v šeru končícího dne poznal, hned se na ně šklebil. "Tak se zase vidíme, co Evansová? A nesmím zapomenout na tebe, Srabusi." Lily by přísahala, že i houstnoucí tmě vidí Severusův rudý obličej. "Nech si toho, Pottere!" vyštěkla vztekle a měla chuť mu jednu vrazit. Bavil se jejím vztekem a začal rýpat ještě víc: "Ale ale, tak ty tady s naším srábkem chodíš jo? Ale není tě škoda pro takového..." PRÁSK! Lily už to nevydržela a na Jamese se vrhla. Ten to nečekal a přepadl dozadu, diž že nevypadl. Mlátila ho pěstičkami hlava nehlava, až se dal do křiku a pokoušel se ji odstrčit. Ale na děvče měla obdivuhodnou sílu. Než ji Severus od něho stačil odtrhnout, stačila mu udělat modřinu na tváři a roztrhnout kus hábitu. Těžce oddechovala a rozzuřeně na něj hleděla. "Tohle mi zaplatíš!" syčel na ni vztekle. Ušklíbla se. "Jo? Napíšeš svým slavným rodičům že tě zmlátila holka? Vždyť se ti budou smát." Konečně dorazili k hradu a v tu chvíli zapoměli na hádky a fascinovaně pozorovali siluetu zářícího hradu. Byla to opravdu nádherná podívaná. Vystoupili z loděk a vydali se k hradu. "To je krása" zašeptala. "To máš pravdu" přitakal Severus. Oddechla si, když slyšela Jamese jak se chvástá před někým vzadu. Prošli vstupní branou a nyní stoupali chodbou před Velkou síň. Tam už stála vysoká čarodějka s přísným obličejem, šedivými vlasy staženými do ohonu a na hlavě jí trůnil fialový klobouk. Na sobě měla hábit téže barvy. "Dobrý den, milí studenti. Jmenuji se Minerva McGonagallová a jsem ředitelkou nebelvírské koleje. Dnes je pro vás velice důležitý den, budete zařazeni do jednotlivých kolejí. Vaše kolej pro vás bude něco jako váš domov. Jsou celkem čtyři a jejich jména jsou: Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Pokud budete dosahovat dobrých výsledků, přičtete koleji body, a když provedete nějakou neplechu, tak kolej o body příjde. Tak, myslím že jsem vám zatím řekla vše co je pro vás důležité. Teď počkáte chvíli tady a já pro vás příjdu a začne slavnostní zařazování." Povzdechla si a odešla velkými dveřmi do Velké síně. Mezi studenty vypukl rozruch. Všichni byli nervózní z toho, jaké to zařazování asi bude. Lily se také bála. Ptala se sestřičky, ta se ale jen šibalsky usmívala a odmítala jí cokoli říct. To už k nim ale s vážným výrazem přistoupila profesorka McGonnagallová. "Seřaďte se po dvojicích a půjdeme spolu dovnitř. A žádné hlouposti." Otevřela dveře a Lily fascinovaně zírala na spousty stolů a hlavně ji zaujal strop, který vypadal jako noční obloha. Zářilo na něm snad tisíc hvězd. Na konci síně byl učitelský stůl. Uprostřed na velké vyřezávané židli seděl vysoký bělovlasý muž, jehož modré oči radostně poblikávaly za půlměsícovými brýlemi. "To je Albus Brumbál," pošeptal jí Severus, který šel vedle ní. "Je to ředitel." Došli skoro až k učitelskému stolu. "Tak", promluvila profesorka McGonnagalová. "Nyní vás budu číst podle abecedy a posadíte se tady na tuhle stoličku a nasadíte si na hlavu náš Moudrý klobouk." Zvedla nad hlavu cosi, co vypadalo jako plesnivý kus hadru. "Ten vám řekne, do jaké koleje se zařadíte." Začala číst. "BOYLOVÁ LISA!" Lisa byla zařazena do Havraspáru. Tak to šlo pořád dál, až... "EVANSOVÁ, LILY!" Zhluboka se nadechla a vykročila ke stoličce. Rozklepaně se na posadila a zavřela oči. Uběhlo sotva pár vteřin a klobouk se rozječel: "NEBELVÍR!" Celá šťastná se rozběhla k nebelvírskému stolu. Pozorovala zařazení ostatních. POTTER JAMES byl k její smůle a za jásotu ostatních také zařazen do Nebelvíru, stejně jako SNAPE SEVERUS. Konečně přišel na řadu WEASLEY ARTUR a pak zařazování skončilo. Pak už se všichni začali věnovat svým talířům. Když spořádali obrovké porce pečených brambor, kachních taštiček a fíkových pudinků, vydali se do nebelvírské společenské místnosti a poté pokračovali do překrásných ložnic s nebesy. Lily sdílela ložnici se dvěma dívkami, ani se však nestačili navzájem představit a usnuly tvrdým spánkem.

3. kapitola - Cesta

24. října 2011 v 16:17 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Konečně tu bylo první září, den odjezdu do Bradavic. Lily skoro celou noc nespala, pořád pobíhala po pokoji a kontrolovala, jestli opravdu na nic nezapoměla. Na stole ležela velký kufr s učebnicemi a školními pomůckami. Na křesle vedle postele tvrdě spala malá černá chlupatá kočka. Lily chtěla, aby jí maminka koupila sovu, ta jí ale řekla, že žádná sova nebude, protože už ji koupili Petunii. Nepomohlo ani to, že se rozbrečela v obchodě a odmítala jít domů. Stejně dostala kočku a vyhubováno od maminky. Ale teď už Lily nedočkavě stála u dveří, na sobě už černý hábit a z veliké kapsy čouhala chlupatá černá hlava. "Maminko, já už chci jet!" "Proč tak brzy, Lily, Vždyť tam budeme dlouho čekat. A vůbec, ještě nepřišel ani Severus." Zamračila se. To byla pravda, Severus už měl být dávno tady. Když už o něj začínala mít strach, ozval se zvonek u dveří. Vykoukla z okna - a tam stál zubící se od ucha k uchu. "Mami, už je tady! Můžeme jet!" Vyběhla ven a objala jej pevně kolem krku. "Měla jsem strach že nepříjdeš." "To bych ti neudělal, Lily. Pojedeme už?" Pořádně si jej prohlédla. Byl už také oblečený v hábitu, za sebou vlekl velký kufr a v druhé ruce držel klícku se sovou. "No né," vydechla závistivě. "Ty máš sovu! A já mám hloupou černou kočku..." "Já jsem to slyšela, Lily. Takhle o své kočce nemluv." Maminka stála přímo za ní a přísně si ji měřila. "Tak si dej ten kufr dozadu, ale tak ať se tam my dva ještě vejdeme." Po chvíli se mu podařilo dostat těžký kufr do auta a vyjeli. Cestou si povídali o tom, jaké to v nové škole asi bude a oba doufali, že se dostanou do stejné koleje. Konečně před sebou spatřili velkou červeně natřenou budovu. Byli na nádraží. Zaparkovali a vystoupili z auta. Všichni kolem vyjeveně civěli na jejich oblečení a kufry na vozících. Zastavili mezi nástupištěm devět a deset. "Máme jít s vámi?" zeptala se maminka. Lily se na maminku usmála. "To je dobré. Zvládneme to sami, viď Severusi?" Přikývl a mrkl na ni. "Tak dobrá," řekla maminka. Poklekla k ní a vzala ji za ruku. "Hezky se uč a žádné hlouposti. Víš že nám tvá sestřička všechno napíše." Políbila ji na tvář a pohladila po vlasech. Ale to už se oba pomalu rozjížděli k přepážce. Ještě stačila zavolat "ahoj" , a už kolem sebe viděli jen tmu a cítili podivné víření vzduchu. Skoro se ani nenadechli - a už byli na nádraží. Hned se hrnuli k zářivě červené lokomotivě. Brzy se procpali dovnitř. Dlouho nemohli najít žádné volné kupé, až skoro úplně na konci. Seděl v něm hnědovlasý chlapec, který působil velice nenápadně a ošuntěle. Zato jeho společník byl nápadný až dost. Něčemu se smál, rozhazoval rukama a mával hůlkou. Otevřela dveře a zamračila se na chlapce. "Máte tu místo?" "Jasně," řekl chlapec a přestal mávat hůlkou. "Sedněte si." Severus jí pomohl nacpat kufr dovnitř a posadili se. Lily se na chlapce mračila ještě víc. "Já jsem Lily Evansová a tohle je můj kamarád Severus Snape. A kdo jste vy?" "Já jsem Sirius", řekl hnědovlasý chlapec a pousmál se. To už jí ale podával ruku druhý chlapec. Měl temně černé vlasy a teprve teď si všimla jeho kulatých brýlí. "A já jsem James Potter." Hruď se mu nadmula pýchou. "Určitě jsi o mé rodině už slyšela, jsou poměrně slavní..." Severus vyprskl smíchy. James se na něj zamračil a švihl po něm rozlobeným pohledem. "Čemu se směješ, Srabusi?" Severus vyskočil. "Chceš se prát?" Lily věděla, že to tak nemůže nechat. "Pojď, Severusi, najdeme si jiné kupé. Sbohem." Když zavírali dveře, zakřičel na ni: "Ještě se uvidíme, Evansová!" To určitě, pomyslela si a šla hledat volné kupé. Úplně vzadu bylo prázdné kupé, a tak si ho hned zabrali. Všimla si, jak je Severus smutný, a utěšovala ho. "Nic so z toho nedělej. Ten Potter vypadá jako pěkný idiot." Rozesmál se. Chvíli si ještě povídali, a pak už lokomotiva s temným duněním zastavila. Byli v Bradavicích.

2. kapitola - Nejlepší přítel

24. října 2011 v 11:09 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Doběhla k domku bleskovou rychlostí a zabouchala na dveře. Otevřel jí malý, hubený chlapec, jehož podivně bledému obličeji rámovaly dlouhé vlasy lesknoucí se mastnotou. Nejprve se mračil, když ale zjistil, že je to Lily, obličej se mu roztáhl do čehoci podobnému úsměvu. "Ahoj, Lily! Nejsi tu dnes trochu brzy? Zrovna před chvílí jsem vstal." Rozpačitě se poškrábal po hlavě. "Promiň. Můžu jít dál? Musím ti něco ukázat." Začervenal se. "Víš že bych tě rád pozval dál, ale táta..." Nedořekl větu, jen sebral z věšáku dlouhý černý kabát, který působil dojmem, že ho nikdo v životě nepral, a vyběhl za Lily ven. Vzali se za ruce a utíkali spolu k velké vrbě. Tam si lehli do trávy a chvíli jen tak vnímali nádheru přírody, když se Severus konečně zeptal: "Copak jsi mi chtěla ukázat?" Posadila se tak, aby se mu dívala přímo do očí. Měl je černé a podivně nepřístupné. "Víš jak jsi mi minule vyprávěl že ti přišel dopis z Bradavic?" Lily se vítězoslavně usmála. "Tak mě přišel taky. Ještě jsem ho neotevřela, myslela jsem, že bychom ho mohli otevřít spolu." Severus se zazubil a v očích se mu zaleskl záblesk radosti. "No to je báječné! Ukaž mi ten dopis!" Vytáhla z kapsy objemnou nažloutlou obálku. "Tak ji honem otevři!" vybídl ji. Pomalu a velice opatrně ji otevřela, jako by měla strach, že se rozpadne. Z obálky vypadli hned tři listy papíru. Na několik minut se oba společně začetli do dopisu. "Výborně Lily. Já mám takovou radost! Doufám že nás dva zařadí do stejné koleje. Nejradši bych nás oba viděl ve Zmijozelu." Zamračila se. "Já nevím, Severusi, ale podle toho, co mi psala sestřička, jsou ve Zmijozelu samí zlí kouzelníci. Nejlepší je podle ní Nebelvír, nebo Mrzimor, kam také patří. V jaké koleji byl vůbec tvůj tatínek?" Zamračil se, jako by ho rozhodila už pouhá zmínka o jeho otci. "Chodil do Zmijozelu a doufá, že půjdu v jeho stopách." Na chvíli se odmlčeli, pak se ale Lily zeptala: "Myslíš, že je špatné, když mí rodiče nekouzlí?" "Samozřejmě že ne, Lily, jak tě to jen napadlo? Samozřejmě někteří lidé se na kouzelníky z mudlovských rodin dívají špatně, ale já bych takový nikdy nebyl." Objal ji kolem ramen. "Už se moc těším. Ty prázniny jsou ještě tak strašně dlouhé." Rozesmála se. "Těšíš se až odejdeš z domu viď." "Přece víš, jaký je můj tatínek zlý. No, ale o něm se teď přece nebudeme bavit." Byl teď rudý jako rajče. Najednou Lily dostala nápad. "Co kdyby jsi jel na nádraží s námi? Máme velké auto, všechny tvé věci se tam vejdou. Byla bych moc ráda." Severus teď vypadal pro změnu jako rajče, které má úpal. "Ty jsi tak strašně hodná, Lily. Mám tě moc rád. Nevím co bych si bez tebe počal. Byl bych sám a všichni by se mi smáli. Ale když jsem s tebou, nechovají se tak hrozně." "Hlouposti, " ohradila se. "Víš přece že nekteré děti jsou prostě zlé a nic s tím neuděláš. Jsi můj nejlepší přítel." Rychle se k němu naklonila a vtiskla mu letmý polibek na tvář. Dlouho seděli na louce a povídali si, a teprve když se začínalo stmívat, vydali se ke svým domovům.

1. kapitola - Překvapení

24. října 2011 v 10:35 | Eliss |  Povídka Lily Evans
Lily Evansová bydlela se svými rodiči a starší sestřičkou v Zobí ulici v Kvikálkově. Ale starší sestřička už druhým rokem nebyla doma, Lily ji vídala jen o prázdninách. Petunie totiž chodila na zvláštní školu čar a kouzel v Bradavicích, jedinou svého druhu v celé Anglii. Sestřička jí vyprávěla, že ti, kdo nemají s kouzly nic společného, se o ní nesmí nic dozvědět. Byl to zákon ssamotného ministerstva kouzel. Lily měla ráda, když jí Petunie vypravovala, co všechno ve škole dělají. Například přimět různé věci, aby se vznášely, pomocí kouzel odemknout dveře nebo proměnit myš v kočku. V duchu doufala, že jí příjde taky takový dopis co sestře. Dokonce znala i jednoho kluka, co bydlel dole u jezera - Severuse Snapea, který jí také o Bradavicích vyprávěl a prohlašoval, že má kouzelnické rodiče. Lily měla Severuse ráda, často spolu chodili ven a hráli si. Byl to malý hubený kluk s černými dlouhými vlasy a orlím obličejem. Měl přísný obličej, kvůli kterému ho ostatní děti němely rády a Severus jim to rád oplácel. Jednomu klukovi, Andymu Crowallovi nedopatřením přičaroval obličel plný hnisavých boláků, takže celý měsíc nevycházel z domu. Lily kvůli tomu byla na Severuse nějakou dobu naštvaná, pak se ale stejně zase skamarádili. Měla tu výhodu, že byla mezi dětmi hodně oblíbená. Kamkoli přišla, ji měli rádi. Nezneužívala toho, kdepak. Rozdávala úsměvy, nikomu neřekla zlého slova. Dnes byl ale pro Lily hodně zvláštní den, slavila jedenácté narozeniny a doufala, že na ni bude přede dveřmi čekat dopis z Bradavic. Byla to drobná dívka s dlouhými rudými vlasy a světlounkou pletí. Nyní seděla na posteli a zamyšleně koukala z okna, než uslyšela zezdola maminčin křik. "Lily, honem, pojď dolů! Máš tady dopis!" Celá vzrušená vyskočila z postele a hnala se po schodech dolů. Maminka už jí běžela naproti a s usměvavou tváří jí podala dopis. Lily si jen přečetla odkud přišel a vykřikla nadšením. Byl to dopis z Bradavic! "Mami, maminko, můžu ho jít ukázat Severusovi?" Maminka se zamračila. "Samozřejmě, Lily, nejprve se ale nasnídáš a převlékneš." "No dobrá, dobrá, " zamumlala a odešla se do svého pokoje převléknout. Bleskově zhltla snídani a utíkala k malému domku u jezera z svým kamarádem.


3. kapitola - Ve vlaku

14. října 2011 v 17:53 | Eliss |  Povídka Petunie Evans
Ještě než Petunie vrazila do zdi, instinktivně zavřela oči a chytla se pevně vozíku. Žádný náraz se ale nekonal, ucítila jen kolem sebe podivný větrný vír. Když víření přestalo, otevřela oči. Naskytla se jí fantastická podívaná. Všude kolem bylo spousta rodin s dětmi, některé už z vlaku mávaly rodičům a pokusily se překřičet lomoz kolem. Sám vlak byl také úchvatný. Velká červená lokomotiva, která měla na svém prvním vagonu napsáno Bradavický expres. Usmívala se kolem sebe a sledovala houfy dětí valících se do vlaku. Sama se pokusila protlačit do jednoho z vagónů a brzy se jí to podařilo. Celá v úžasu procházela kolem spousty kupé a pokoušela se najít volné místo. Bylo až skoro úplně vzadu. Seděla v něm bloňďatá dívenka se sádelnatým růžolícím chlapcem. Tiše otevřela dveře. "Ahoj," pozdravila rozklepaným hlasem. "Máte tu volno?" Nerozhodně stála ve dveřích a zvědavě si je prohlížela. Chlapec měl černé vlasy a byl kulatější než se jí zdálo venku. Na sobě měl už hábit a pojídal cosi co vypadalo jako čokoláda. Dívenka byla už taktéž převlečená a zubila se na ni. "Ahoj. Jo, můžeš si k nám sednout. Máme tu volno." Petunie se vesele usmála posadila se vedle dívky a zvědavě si ji prohlížela. Měla oplácaný obličej, ale jinak byla štíhlounká. Její oči měly barvu smrkového dřeva. Petunie k ní natáhla ruku. "Já jsem Petunie. Petunie Evansová. A ty? " Děvče ruku přijalo. "Já jsem Rosemary Cleerwaterová a tohle je Vernon Dursley." Chlapec k nim zvedl oči a neurčitě zamumlal " ahoj" a opět se věnoval čokoládě. Byl od ní celý zapatlaný - Petunie měla co dělat aby nevyprskla smíchy. "Jak se těšíš do Bradavic?" zeptala se Rose. "Ale ano, těším se ale nevím co mě čeká." "Tak to jsme na tom stejně. Ale sestra mi vyprávěla, že je to zábava. Hlavně se musíš snažit. Ze začátku budeme dělat jen jednoduchá kouzla, ale pak už to bude zajímavější. Já se nejvíc těším na lektvary a na bylinkářství a co ty?" Rose byla opravdu upovídaná a Petuni na ni jen nechápavě zírala. "Copak tvá sestra je taky v Bradavicích?" Víš..." odmlčela se a zrudla jako řepa. "Já jsem porvé o Bradavicích slyšela minulý týden. U nás doma nikdo do Bradavic nechodí." "Vážně?" Rose se na ni usmála. "To jsi na tom jako tadyhle Vernon. Jeho rodiče taky nekouzlí. Víš, lidé kteří nekouzlí - říkáme jim mudlové - se o našem světě nesmí dozvědět. A když už tak jen ve zvláštních situacích. Dohlíží na to ministerstvo kouzel. Pokud se mudlové náhodou dozví o našem světě, musí jim vymazat paměť." Rose se na chvíli odmlčela a sledovala z okna pasoucí se krávy. Petunii šla z toho vššeho hlava kolem. Ministerstvo kouzel? Mudlové? Připadala si trochu hloupě, že nic neví o škole ani o světě, kam jedou. "A jak to v Bradavicích vlastně chodí?" zeptala se ostýchavě. Rosemary se znovu rozpovídala. Řekla jí všechno o zařazení do jednotlivých kolejí, o tom, že mimo školu je zakazáno používat kouzla, o tom co se budou ve škole učit a spoustu dalšího. Petunii už z toho začínala bolet hlava a byla ráda, když už konečně vlak s rachotem zastavil. Byli v Bradavicích.